Fénixův řád jsem viděl až po nějaké době od premiéry. Samozřejmě na žádném velkém plátně, nýbrž na mém skromném LCD. Po otřesném čtvrtém díle jsem již od této filmové série nic moc nečekal, Alfonso Cuaron byl pryč a Řád měl natáčet nějaký (tehdy neznámý) typoň David Yates. O to více jsem byl potěšen a jako velký fanoušek knih jsem ocenil dobře vyvedený převod knihy na film. Fénixův řád mně dokonce nadchl natolik, že se natrvalo zařadil do mého žebříku nejlepších filmů všech dob (i když uznávám, že to není tak úplně objektivní).
Yates osekal příběh až na úplnou kostru a protlačil do filmu litry emocí. Ve výsledku jste se tak neměli čas ani na minutku nudit. Velké finále na Ministerstvu dokázalo pěkně člověku rozproudit adrenalin v těle a bitka Brumbál versus Voldemort prostě vypadá úžasně. A smrt Siriuse nenechala člověka jen tak klidným.
Varování, následující text obsahuje spoilery (cože je problém, pokud jste nečetli knihu)!Princ dvojí krve pokračuje v krasojízdě. Alespoň to tak vypadá hned na začátku - Smrtijedy nikdo nedrží na uzdě, takže zkrátka dělají bordel. Nakonec vyplení i Příčnou ulici. Pak nastupuje (záměrně neříkám bohužel) velmi příjemná konverzační část, která vlastně trvá až do konce. Vyjma momentu, kdy se Belatrix objeví u Weasleyových.
Připomeňme si tedy dvě důležité věci: konverzace a emoce. Nemá cenu si nic nalhávat, většina filmu se prostě prokecá. Na rozdíl od FŘ, kde se pořád dělo něco zajímavého se zde neřeší nic moc. Celou tu dobu ale Yates nezapomíná na ony proklamované emoce. A na atmosféru. Z celého světa prostě cítíte, že "něco je tam venku" a "smrt může přijít odkudkoliv".
Nezanedbatelná část filmu nicméně rozplétá romantické dějové linky mezi hlavními hrdiny. Hermiona se zabouchne do Rona, Harry zase do Ginny. Mně osobně už to časem začalo nudit (přeci jen má PDK dvě a půl hodiny). Byl jsem natěšen na finále, že se konečně začne něco dít. Bohužel se mi zdálo až příliš odbyté (dle mého názoru za tím ale lze sledovat jistou vypočítavost). Smrtijedi totiž nerozsekají hrad na kousky, pouze zabijí Brumbála a utečou.
A i když by teoreticky měla Brumbálova smrt zamávat s člověkem daleko více než když umřel Sirius, nestalo se tak. A to ještě jednou podotýkám, že můj zážitek z PDK byl znásoben díky obrovskému plátnu a kvalitnímu ozvučení. Přesto u mne vede FŘ.
PDK zastává takovou nevděčnou roli - skládají se v něm poslední střípky příběhu, aby mohlo začít velké finále. A to ono jistě bude. V každém případě nejde o špatný film, naopak. Jen zážitek z něj je jiný než z předchozího dílu. A to přece není špatně!Jen byste se na to měli připravit, protože jinak vás můžete Harry Potter hodně zklamat.
Snad jsem nezapomněl na nic důležitého, takže přejděme k jedné z mých nejoblíbenějších složek filmů - k hudbě. Score podruhé zkomponoval Nicholas Hooper a velmi pomáhá dotvářet atmosféru. Nejspíš by to bez něj vůbec nefungovalo.
Opravdu se mi líbilo ztvárnění profesora Křiklana. Jako pokaždé musím také pochválit Alana Rickmana aka Snapea. Celkově ze sebe snad všichni herci vydávají maximum. Nevím, jak to Yates udělal, ale i Emma je tentokrát jako herečka velmi snesitelná.
Toť mé první dojmy... sepsané narychlo ;-)
PS: Asi byste se divili, jaký je problém najít Potra s titulky. V jednom jediném Palace Cinemas - a že jich v Praze pár je - jsme nakonec uspěli. Zbytku kin vládne dabing :-(
Záznamů
