Turboblog 2.0

Rekapitulace: herní rok 2011 ve dvou minutách

2011-12-28T16:26:00.000+01:00

Rekapitulace: 2011 Mobile Year in Review

2011-12-15T21:19:00.001+01:00

Google není jediný, kdo rekapituluje. Lidé z mobilefuture.org vyprodukovali shrnutí ze světa mobilních telefonů. Bere to ovšem poněkud edukativněji nežli Google. Věděli jste třeba, že lidstvo letos poslalo osm bilionů textových zpráv?

Mobile Year in Review 2011

Zeitgeist 2011: Year in Review

2011-12-15T14:17:00.000+01:00

Google opět rekapituluje plynulý rok. Video z minulého roku se mi líbilo trochu více, ale i tak stojí za to si letošek touto cestou připomenout.

Where are we going ?

2011-11-12T13:29:00.001+01:00

Jediné slovo: uchvacující

by David Coiffier

Zásilka z DealExtreme

2011-10-25T11:30:00.001+02:00

Přišla po měsíci od doby objednání. Ze tří objednaných věciček přišla zatím pouze jedna.

Trailer na Apollo 13 ala Simponovi

2011-10-09T17:29:00.001+02:00

Co se stane, když vezmete zvukovou stupu z upoutávky na známý film Apollo 13 a sestříháte k tomu záběry populární americké rodinky?

Terra Nova

2011-10-02T19:18:00.000+02:00

Krásná reklama na Staropramen. V angličtině

2011-09-28T11:29:00.000+02:00

Rovnou si tímto otestujeme nové dynamické zobrazení na Blogger. Mimochodem, náhled příspěvku už není možný, takže musím publikovat, aby viděl novinku v praxi ;-)

Edit: Aha, takže video o velikosti 853×480 (standardní velikost z YouTube) nám z boxíku přetéká. A já naivně myslel, že se ten boxík přizpůsobí velikosti videa... to by totiž bylo dynamické.

Když Kirk potkal Nyan Cat

2011-09-17T07:41:00.000+02:00

Apollo 18 – plakát

2011-09-04T08:57:00.000+02:00

Zdroj: IMP Awards

Dva tipy na krátké animáky

2011-09-02T20:09:00.000+02:00

Sám nevím, jak se to stalo. Na internetu se to ostatně děje hodně často, že? A už jsem se díval na jeden pěkný animovaný kraťas. V pětiminutovém příběhu vystupuje malá holčička, Alma. Jestli máte do dnešních dnů spojené malé holčičky s horory, pak se spolehněte, že vás tvůrce filmečku nezklame. Profesionální animace možná působí dětsky a nevinně, ale při sledování příběhu vám proběhne mráz po zádech. A stydět se za to nemusíte ;-)

Alma

Druhý krátký animák mi doporučil YouTube sám, na základě toho, že jsem viděl Almu. Agent se v něm přetahuje s holubem o kufřík a věřte mi, že jde o zábavnější podívanou, než se může z popisu zdát. Animace není na tak vysoké úrovni, pořád je ale slušná a filmek každopádně hodně pobaví.

Pigeon: Impossible

Hitparáda: tři nejposlouchanější písničky

2011-08-24T21:52:00.001+02:00

Tím nemyslím absolutně, prostě jsem vybral tři songy, na nichž dneska ulítávám naprosto extrémním způsobem. Všechny jsou z alba A Million Thoughts and They're All About You, které dneska točím od rána pořád dokola. Až doteď. Ani po těch mnoha naposlouchaných hodinách mne nepřestává bavit, naopak mě baví čím dál víc a nemůžu se nabažit. Berte to jako doporučení, tři vybrané písničky nejsou jediné, celé album je narvané podobně chytlavými hity.

Na závěr jsem si nechal moji nejoblíbenější.

Očekávám kritiku. Jen do mě ;-)

Nejlepší aplikace pro smartphone?

2011-08-23T22:58:00.000+02:00

Nyan Cat

Videorecap poslední sezóny HIMYM a Big Bang Theory

2011-08-19T10:00:00.000+02:00

Kdesi jsem četl, že konec šesté sezóny How I Met Your Mother přinesl zásadní zvrat. Marně jsem se pokoušel vybavit, o co šlo. Bohužel to jen potvrzuje, kam až se tenhle sitcom dostal. V předchozích čtyřiadvaceti dílech zbyl Barney jako jediný světlý bod. Jenže ani tahle postava po další sezóně už není vtipná, naopak je trapná a otravná.

Big Bang Theory naopak nezklamal ani napočtvrté a drží laťku vtipnosti neskutečně vysoko. Zde je opět připomenutí děje poslední sezóny:

Apes will rise!

2011-08-11T21:03:00.000+02:00

Trailer č. 2: Harry Potter and the Deathly Hallows, Part 2

2011-06-20T12:15:00.011+02:00

Špičkově zvládnutá ukázka (technicky vzato jde o teprve druhý plnotučný trailer) na závěrečnou část ságy o Harrym Potterovi má potenciál nalákat za měsíc do kina i naprosté odpůrce kouzelnického učně. Voldermort tentokrát pořád neřve, byť si fandové jistě jeho hlas v prvním traileru užívali s reproduktory pořádně nahlas, Davis Yates nás ladí trochu víc na nostalgickou vlnu a chystá nás na impresivní finále. I kdyby film za nic nestál, což se mimochodem Yatesovi stát snad nemůže, o tom nás už přesvědčil, samotná ukázka bude i tak sloužit jako vzor všech trailerů.

Předchozí ukázky z filmu najdete ve starším příspěvku.

O slevách, recenzích, Steamu a Games for Windows Live

2011-06-19T17:15:00.014+02:00

Slevové šílenství

Znáte to, Valve na Steamu rozpoutá totální šílenství nasazením totálně šílené ceny u nějaké hry. Děje se to s železnou pravidelností, v polovině týdne například hráčovu peněženku ohrožuje akce s názvem „midweek madness“. Jako by to nestačilo, na konci pracovního týdne přichází víkendová akce.
Pokud se vám to zdá málo, vězte, že do toho slevového systému s pevně danými základy nahodile vstupují příležitostné slevy, při nichž můžete získat za výhodný peníz klidně celý katalog vydavatele.

Při vstupu nových titulů do herního katalogu si tituly rovněž pořídíte levněji, konkrétně vždy s desetiprocentní slevou. Při příležitosti vydání několikátého pokračování hry se obvykle zlevňují předchozí díly. Můžete si většinou pořídit celou několikadílnou sérii za hubičku.

To není všechno. Občas se distributor rozhodne vystavit titul na Steamu za sníženou sazbu, aby ho prostě lidem připomněl a opětovně z něj vytřískal alespoň pár korun. Jindy se zničehonic objeví tématické balíky, kde se jednoduše slepí několik gamesek dohromady a Steam tak opět láká na dobrou cenu. Mnoho slevových akcí zkrátka nelze vůbec předvídat, prostě se objeví a vy nakupujete jako zběsilí.

Je, myslím, dokázáno, že lidé podléhají slevovému šílenství, přičemž herní distribuční platforma Steam v tomto ohledu netvoří žádnou výjimku. Já sám jsem si tam nakoupil tolik her za úžasné ceny, že už ani nemám přehled, co všechno mi do nákupního košíku padlo. Když se sem tam odhodlám prolistovat si seznam her, které vlastním, divím se, jak jsem k tolika kouskům přišel. Ono je to vlastně velice jednoduché, protože Steam si pamatuje údaje vaší platební karty – to se pak nakupuje snadno. A ano, i já si pořídil hry, o nichž silně pochybuji, že si je vůbec kdy zahraji. Takto se dělá bysnys a Valve si jakožto vlastník prodejní platformy určitě mne ruce.

Zbytečné pokračování

Rád si zahraji hry, které se nebojí jít do hloubky a vykazují kreativní a originální přístup k hratelnosti. Typickým příkladem budiž BioShock, který svým přesahem leckomu vyrazil dech. Druhý díl nevyšel z důvodu, že by si to snad přáli autoři původního podmořského dramatu, ale protože distributor nechtěl nechat zemřít potenciálně velmi výdělečnou značku. Samozřejmě. Jelikož se řadím mezi fanoušky a obdivovatele původního díla, nechtěl jsem o pokračování ani slyšet.

Kdo se šťavnatou hrou prokousal, ví, že je tak nějak sama pro sebe a uzavřená příběhová linie podmořského města Rapture ve vás rozhodně nenechává hlodavý pocit, že by vás autoři o něco ochudili. Pro pokračování přesto možná nechává prostor, neboť potenciál úchvatného prostředí hluboko pod hladinou moře je takřka nevyčerpatelný.

Není recenze jako recenze

Jenže příběh se uzavřel a první BioShock, respektive město Rapture, nám sdělili vše, co jsme vidět a slyšet potřebovali. Druhý díl by pouze riskoval pošramocení dobrého jména. Přesto se vývoj druhé hry naplno rozjel, dostali ji do rukou jiní lidé a já se bál vzniku naprosto zbytečného pokračování. BioShock zkrátka není hra, kde by nějaký sequel byl na místě. S vydáním hry se vyrojili první recenze. Úplně první článek jsem četl na českém Eurogameru.

Dodnes si pamatuji, že mi ty dvě strany textu nepřinesly vůbec nic. Autor popsal zastarávající grafiku a vydařené ozvučení, jenže mi neřekl zhola nic o hře samotné. Na mou otázku mi odpověděl až o pár dní můj oblíbený recenzent Lukáš Grygar, tehdy ještě na serveru Hrej.cz.

„Jsou hráči, kteří prvnímu dílu neodpustili zjevné nedostatky a právě tyto byly ve dvojce napraveny. A pak jsou hráči, kteří se jen tak nepřenesou přes evoluci Sestřiček a Tátů a neodpustí autorům, že se vůbec odvážili na posvátnou půdu a v žoldu marketingového oddělení to tam setsakra zdupali. Jak z toho ven? Spíš, než číslem, hlavně konstatováním, že Bioshock 2 je inspirativní pokračování a... výborná hra.“ Toť citace z jeho recenze.

Tímto bych rád poděkoval Lukáši Grygarovi, jeho recenze mne baví číst a dozvím se z nich přesně to, co potřebuji o hře vědět. Je svým způsobem snadné ohodnotit hru na základě grafického zpracování, délky hry a podobných elementů, málokdo ale dovede psát o hrách s jistým přesahem. Z průměrné recenze, jaké se objevují kupříkladu na Eurogameru, se osobně o hře nedozvím nic zásadního. Nechci si hru koupit jen proto, že hezky vypadá a má deset úrovní. Určitě víte, jak to myslím.

Došlo tedy na mé obavy. Pokračování BioShocku vzniklo pro peníze a jako takové je dost zbytečné (nijak to ale nemění fakt, že jde o dobrou hru!). Přesto musela být na Steamu svého času nasazená natolik výhodná cena, která mne ke koupi donutila i přes zmíněnou negativní vlastnost. Jak jinak by se BioShock 2 objevil v mém osobním katalogu her, že? Již jsem psal, slevy mají opravdu magickou moc a právě popsaný příklad je naprosto typickou ukázkou moci, jež vás nakonec zlomí.

Aby se mi investice v podobě mnoha kvalitně strávených hodin v Repture vrátila, pustil jsem se do instalace hry. To jsem ještě netušil, co mě čeká za útrapy.

Zlevněné útrapy

Na stažení bezmála 10 GB dat není nic divného. Zvykl jsem si i na fakt, že takřka každá hra při prvním spuštění obtěžuje s instalací DirectX, případně jiných technologií od Microsoftu, a vůbec nebere v potaz, že všechno toto softwarové vybavení mám v nejlepším pořádku. Kdyby se to stalo po instalaci první hry zakoupené na Steamu, pochopím to. Jenže Steam nějakým způsobem situaci nedokáže pochopit a s každou další hrou provádí zbytečnou instalaci již nainstalovaného.

Další požadavek přišel ze strany druhého BioShocku. Aktivace je u her naprosto běžná, zadal jsem tedy produktový klíč a pokračoval spuštěním hry. V hlavní nabídce jsem zvolil hru pro jednoho hráče, ke hraní jsem se ale nedostal. Kvůli propojení se službou Games for Windows Live (dále jen GfWL) jsem musel zadat přístupové údaje k účtu v síti Windows Live. Kdybych to neudělal, prý by se mi neukládal postup ve hře! Kdybyste účet neměli, byli byste přesměrováni zpět do Windows do webového prohlížeče, to jen tak na okraj.

Po přihlášení se slovy programu „stahoval profil“. Za moment bylo hotovo, jenže GfWL po mně žádalo produktový klíč. Ten, který jsem již zadával při aktivaci. Vyplnil jsem jej a když už jsem se domníval, že si také zahraji, GfWL mi větou oznamovací sdělilo, že se musí zaktualizovat, jinak že prý hru ukončí! Vzhledem k tomu, že jsem jaksi neměl na výběr, zvolil jsem první možnost a čekal, až se z internetu stáhnou aktualizace. S koncem stahování se ukončila i hra a pokračovala instalace GfWL v prostředí Windows. Hotovo? Naneštěstí nikoliv.

Spouštím BioShock 2, přecházím do singleplayeru a opět vyskakuje GfWL. Zase se mám přihlásit, protože si z nějakého důvodu nepamatuje údaje z předchozí relace. Jde o přechod na novou verzi, tak se stále chovám poměrně chápavě.

Pak se stalo něco, co jsem nečekal. To už mám, sakra práce, zase aktualizovat GfWL? Jednou mu to nestačilo? Copak se nemůže rovnou nainstalovat nejaktuálnější verze? Druhý update trval oproti tomu prvnímu mnohem déle. Abych nezapomněl, než mi tato nesmyslná služba přikázala provést podruhé aktualizaci, nejprve mne požádala o produktový klíč. Nezní to trochu povědomě?

Jediný, kdo se mne v tu chvíli držel nad vodou, byl Steam. Protože se choval nápomocně a ukazoval klíč ke hře. Po velice dlouhém stahování druhé aktualizace z internetu se hra vypnula a GfWL pokračovalo v instalaci ve Windows. Už zase. Po úspěšné instalaci se BioShock 2 spustil, ke hraní jsem se nicméně nedostal ani tentokrát. GfWL se rozhodlo, že pro mé pohodlí zaktualizuje samotnou hru!

Zde vidím velký problém, protože o „normální“ gamesy se stará přímo Steam. Proto vlastně původně vznikl. Aby opatchovával hry a udržoval je tím v aktuálním stavu. Jenže druhý BioShock je ošklivým příkladem toho, jak dopadne kombinování dvou velmi podobných služeb, tedy Streamu a GfWL. Lezou si do zelí a tak vůbec.

Po zaktualizování hry se prvně v hlavním menu rozezněla hudba. Povzbudivé, říkal jsem si. Akorát jsem se musel ještě jednou přihlásit do oné pitomé služby Games for Windows Live. Následné „stahování profilu“ trvalo nepřiměřeně dlouho. Nakonec vše na oko dopadlo dobře a já se pustil do první mise. Že je něco v nepořádku mi došlo, když se hra odmítla uložit. Přeci nebudu pokračovat ve hraní, abych pak musel celý příběh rozjíždět znovu?!

Rozhodl jsem se pro všeobecně velmi účinnou metodu „zapnout a vypnout“. Dámy a pánové, hru už ani nezapnu, protože pokaždé spadne. To mám za to, že jsem se nechal nalákat a druhý BioShock si koupil. Zatím jsem nenašel odvahu zjišťovat příčinu, ale prý pomůže parametr vypínající intro hry.

Co k tomu dodat?

WTF týdne – „Kopytovci - Dojit “

2011-06-11T12:00:00.001+02:00

Jakýkoliv komentář je, myslím, zbytečný. Disco patvar o dojení krav, který to dotáhl do Esa.

Via musicserver.cz

Na který film v létě vyrazit?

2011-05-22T18:00:00.002+02:00

Nabídka bude letos hodně bohatá, tento povedený ultimátní letní trailer vám s výběrem ochotně pomůže.

Zdroj: MovieZone

Terra Nova – dinosauři od Spielberga

2011-05-17T10:24:00.000+02:00

Spielberg vyprodukoval pěkných pár seriálů, většinou šlo o velké hity, které si držely obvykle vysokou úroveň. Terra Nova vypadá tak trochu jako Jurský park skřížený s Avatarem (v ukázce níže uvidíte důvod), ovšem ve formátu pro televizi. Série odstartuje letos na podzim na Foxu, určitě se máme na co těšit.

Kdy se objeví český T-Mobile na Twitteru?

2011-05-04T16:53:00.000+02:00

Vzhledem k tomu, že oba zbylí velcí operátoři tweetují, je skoro až s podivem, že T-Mobile v tomto zaostává. Publikované informace jsou přitom mnohdy skutečně užitečné, jak se můžete přesvědčit na Twitteru – @Vodafone_CZ a @O2_CZ. Tak jsem nelenil a poslal emailem dotaz s jednoduchou otázkou. Dnes se mi dostalo odpovědi:

Společnost T-Mobile a.s. má velký zájem o sociální sítě. Rádi bychom využívali i Twitter. V tuto chvíli bohužel nemáme dostupné informace o termínu spuštění.

Zdroj & Foto: T-Mobile

Herní rok 2010 – bilancující video

2011-05-04T16:28:00.000+02:00

Možná si pamatujete, jak Google zhodnotil rok 2010 v krásném videu (jestli, napravte to). Teď tu máme video, které se ale zaměřuje pouze na herní průmysl. Podotýkám, že působí profesionálně, nejde o žádnou průměrnou amatérskou práci.

Zdroj: games.cz

Green Lantern – Plakát

2011-05-01T21:57:00.000+02:00

Režíruje Martin Campbel. Borec, jenž má na svědomí Zlaté oko a Casino Royale, dvě excelentní bondovky. Vlastně nikdy nenatočil špatný film. Je důvod se na tuhle netradiční komiksovou adaptaci netěšit? Já se těším jak malý Jarda.

Zdroj: impawards.com

Dubnový trailer – Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2

2011-04-28T17:02:00.000+02:00

Včera, aspoň myslím, vyšel v podstatě první regulérní trailer na závěrečný díl filmové ságy o Harrym Potterovi. Oproti starším bratříčkům ukazuje množství nových záběrů, prakticky celá stopáž ukázky láká n azcela nové a dosud neviděné záběry. Zároveň bych vás tímto chtěl varovat, na můj vkus odkrývá až příliš mnoho. Kdybych věděl, jak je spoileroidní, asi bych se jeho shlédnutí vyvaroval. Užijte si ho, pokud chcete.

'Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2' Trailer

Starší dva trailery, rovněž poměrně spoileroidní, přesto řemeslně výborně zvládnuté.

Ukázka na první část Relikvií smrti:

Druhá ukázka na první část Relikvií smrti:

Portal Kombat

2011-04-23T10:28:00.001+02:00

Když se nemůžete rozhodnout, jestli Portal, nebo Mortal Kombat...

Via Games.cz

Small is new big

2011-04-19T11:01:00.000+02:00

Zdroj: webOSroundup

Smallville - propagační plakát

2011-04-16T10:42:00.000+02:00

Osobně seriál Smallville nesleduji, ale plakát vydaný na podporu propagace posledních pěti epizod vypadá vcelku hezky.

Recenze – Sony Ericsson Xperia X10 Mini Pro

2011-04-13T07:00:00.011+02:00

V reakci na mou ódu na Palm Pre, jehož vlastníkem jsem se stal, se TTK rozhodl spáchat protirecenzi. Jak prozrazuje nadpis, na následujících řádcích rozebere do jisté míry unikátní malý smarphone se značkou Sony Ericsson. Xperia X10 Mini Pro neoplývá nejvýkonnějšími komponenty, přesto se ctí rozběhá i skoro nejnovější Android. Toto je výzva pro indie Karla, který by se konečně mohl dokopat ke slovnímu (či jakémukoli jinému) zhodnocení jeho Omnie. Níže zveřejněný text z mé strany neprošel žádnou úpravou.

–PetrTwo

Recenze – Sony Ericsson Xperia X10 Mini Pro

Jako již dlouholetý uživatel mobilních telefonů značky Sony Ericsson konkrétně modelu T610 anásledně K750i který je i s mým hrubým zacházení, kamarádi potvrdí funkční dodnes,ale dost užo minulých modelech,vrhněme se na můj nynější mobil a to Xperii X10 mini pro.Prodej tohotomobilu začal rokem 2008 a prodával se jak model s QWERTY klávesnicí tak normální.Nesmímevšak zapomenout , že Xperia mini je menší bratříček nikoli výbavou a kvalitou velice zdařiléhomobilu od Sony s názvem Xperia X10.Mobil jsem zakoupil přes internetovou akci (Aukro).

Začnuzpracování a použitým materiálem který je opravdu zdařilí.Zadní stranu kryje plastový kryt kterýmůžete dle potřeby vyměnit za hezčí či zcela nový .Na pravé straně z boku je tlačítko na ovládánífotoaparátu(jen na pořízení fotky)a zvuku u kterého bych se rád zastavil.U starších modelůSony Ericssonu bylo toto tlačítka spjato nejen s ovládáním hlasitosti,přibližováním fotografii aletaké při delším přidržení s přeskakováním písní v přehrávači.Tohoto se u malé xperie bohuželnedočkáme,což je z mého hlediska velká škoda,přece jen je to otrava pokaždé,když chcetepřepnout na jinou píseň ,musíte vzít mobil do ruky otevřít ho a posunout na další „song“. Dále je tu5Mpix fotoaparát bez optického přibližování avšak s autofocusem a led svícením,které je dnes jižstandardem.

Na zadní straně jsou už jen tři dírky pro repráček a proto se vrhneme na přední ,kde to ovšem nanějaké dlouhé popisování nebude.Jsou zde 3 šikovně řešená tlačítka typické kombinace zpět, domů,menu.Dále pak 2,55" QVGA displej s rozlišením 320 × 480 bodů a 16,7 mil barev, který bohatěstačí.Na pravo nahoře je ještě malá diodka která vás blikáním upozorní na příchozí správu nebovybíjející se baterii.Na levé boku je pouze zdířka na dobíjecí kolík.Na vrchu mobilu je zdířka prosluchátka a také tlačítko na vypnutí nebo ztišení zvuků mobilu.

Qwerty klávesnici 3krát bravo,dlemého názoru se opravdu povedla jak uspořádáním tak funkčností a to už je opravdu vše k zevnějšku.Ted již tedy k softwarové výbavě a srdci Xperie.Telefon beží na platformě Androidu 2.1 dříve1.6.Dle mého názoru nejlepší mobilní operační systém,kritici prominou.Na ploše máte na výběrze 4 měnitelných rychlých funkcí zobrazeních ikonkami .Moje volba jsou zprávy,muzika ,hovorya telefonní seznam. Dále lehkým dotykem směrem nahoru se otevře menu všech vašichaplikací.

Dotykem směrem dolů se vám zobrazí jakýsi informační panel s informacemi tipu(teplotabaterie,mobilní sít ,přenos dat nebo při přehrávání písničky informace o interpretovi).Nechybí samozřejmě plno aplikací jako:stopky,časovač,kalkulačka a další.Také nechybí aplikace jakofacebook,email které jsou v dnešní době také nezbytností.Další aplikace si můžete buď stáhnout přesaplikaci market která je pro android typická a nebo jednoduše stáhnete z internetu.

Na pluchu simůžete dát také množství widgetů např ovládáni zvuků,svítilnu nebo jiný skin hodin.vestavěná paměť128 Mb stačí pro normální fungování avšak pro vkládání hudby či filmů doporučuji minimálně 2 Gbkartu tipu microSD.Dále také nechybí wi-fi,bluetooth,wap a jiné datové ptákovinky.Baterie typu Li-Polymer 950 mAhpostačí avšak nepočítejte s nějakou velkou vydrží ba naopak co 3 den je potřeba ho dobýt.

Toto je jen má osobní recenze ,mé názory a poznatky pro vaše obohacení.

„Zhotoveno po dlouhém přemáhání“

–TTK

Na Xbox jedině s brokovnicí

2011-04-08T00:01:00.000+02:00

Pokud tento příspěvek vidíte, znamená to, že prvotní test blogování pomocí aplikace Windows Live Writer dopadl úspěšně. Příspěvek jsem nastavil na automatické vydání dne 8. 4. 2011, jednu minutu po půlnoci. Za odměnu se podívejte na video, kde se rusky hovořící mladík s překvapující lehkostí vyřádí na Xboxu.

Na Xbox jedině s brokovnicí

Bula Matari – Taxi Drivers (Must Die)

2011-04-01T14:51:00.001+02:00

Jedna klasika z druhého Grand Theft Auta. Naprosto typická píseň ukazuje, jak krásně se Rockstarům povedlo vměstnat do hry toliko satiry (která podle mne vyvrcholila třetím dílem, kde se objevilo několik naprosto nezapomenutelných radiových stanic).

Angry Birds ve filmu?

2011-03-30T00:01:00.002+02:00

Natočit film o fenoménu jménem World of Warcraft? Napadá mne hned několik směrů, jakými by se potenciální trhák mohl vydat. Co kdyby ale měl Michael Bay natočit film na motivy veleúspěšné causual hry Angry Birds? Koukněte se na trailer.

Za povedenou parodií na hru, v níž se vystřelují ptáci z praku, stojí hoši z Rooster Teeth. Možní jste viděli jejich machinimu Red vs. Blue natočenou v prostředí her Halo.

Nový plakát: Harry Potter and the Deathly Hallows: Part II

2011-03-29T12:02:00.000+02:00

Zdroj: New Harry Potter Deathly Hallows Part Two Poster

Turboblog má verzi pro smartphony

2011-03-16T21:09:00.000+01:00

Googlu to trvalo o dost déle než komunitě okolo Wordpressu, nicméně od prosince umožňuje zapnout zobrazování blogů na Bloggeru ve speciální verzi přizpůsobené chytrým telefonům. Zjistil jsem to úplnou náhodou, tahle funkce totiž teprve testuje. Aby mi obdobné testy příště neunikly, nastavil jsem si místo klasického dashboardu (Blogger) jakousi testovací edici (Blogger in Draft), kde ve společném soužití existují jak dávno uvolněné, tak teprve testovací funkce.

by Google

Kde je tedy problém?

Aktuálně jsem schopen tuto funkci v dashboardu zapnout a tím celá věda končí. Žádné složité nastavování se zatím nekoná. Vlastně se nekoná vůbec žádné nastavení, neovlivním ani vzhled. Mobilní edice blogu podléhá klasické „velké“ verzi a přebírá šablonu použitou právě na ní. Odlehčenou podobou má pouze dvanáct šablon, u jiných se při návštěvě z mobilního zařízení dočasně použije universální jednoduchý vzhled, který už na oko postrádá jakoukoli příbuznost s vaší oblíbenou šablonou, ať už je jakákoliv. To mi jako zásadní problém nepřipadá, hlavně když si budu moci číst blogy i na pomalém mobilním internetu.

Pokud bydlíte v menším městě, kde pokrytí sítěmi třetí generace českých mobilních operátorů nehrozí ani za milion let a nejrychlejší využitelnou přenosovou technologií je EDGE (v extrémním případě GPRS), pak víte, že rychlost načítání větších stránek občas člověka nutí do přemýšlení. Občas si stihnete dát šlofíka. Dobrá, teď přeháním, rychlost se dá docela v pohodě snést. Jenže stačí překročit FUP o velikosti 100 MB a T-Mobile (ne, že by jeho konkurenci byli hodnější, tam to funguje podobně) vám už tak podprůměrnou rychlost srazí na opravdu nesnesitelnou a nepřijatelnou úroveň. V takovém případě můžete zapomenout na načítání větších webů, jedině že existují ve verzi pro mobilní zařízení. Žádná zbytečná grafika, jen obsah. Návrat ke kořenům internetu.

Turboblog v systému webOS 2.1 (Palm Pre), prohlížeč se tam nijak nejmenuje ;-)

Nejzásadnější potíž v mých očích představuje automatické přesměrování na mobilní edici blogu. V počáteční fázi Blogger správně detekuje mobilní prohlížeče založené na vykreslovacím jádru WebKit. Proto jsem čekal, že na mém Palmu Pre s webOS k přesměrování dojde. Nedošlo, přestože systém k zobrazování webových technologií (tím nemyslím jen webový prohlížeč, řada aplikací pro webOS vznikla v jazyce HTML, k tomu špetka JavaScriptu) používá právě WebKit. Netuším, kde se stala chyba, funkci zjevně musí vývojáři pořádně odladit. Do té doby můžete použít odkaz na mobilní zobrazení navrchu v prvé postranní liště.

Jarní seriálový lineup

2011-03-08T23:13:00.000+01:00

O seriálech, které sleduji, nebo jsem se o nich prostě chtěl zmínit. Seřazeno chronologicky.

Stargate Universe – „Deliverance“ (S2E10) – 7. března 2011

Poslední desítka epizod teprve druhé a zároveň poslední (a přitom skvěle rozjeté) sezóny. Kabelovka SyFy zabila v posledním roce hned dva kvalitní sci-fi seriály zejména imbecilním programovým rozvržením a špatným marketingem. Naděje na obnovení prakticky pohasly, byť se tvůrci SGU snažili seriál oživit.

The Big Bang Theory – „The Prestidigitation Approximation“ (S4E18) – 10. března 2011

Osmnáctý díl čtyři roky běžícího seriálu načne závěrečnou šestici. Na rozdíl od stárnoucího How I Met Your Mother si CBS objednala rovnou další tři série The Big Bang Theory. Velký třesk si to může dovolit, protože si drží vyšší sledovanost než jeho domácí konkurent. Viz níže HIMYM.

How I Met Your Mother – „Legendaddy“ (S6E19) – 21. března 2011

Závěrečných šest epizod shlédneme ještě před velkými prázdninami. Na podzim se ovšem rozjede sedmá sezóna... a pak i osmá. Televize CBS to už potvrdila.

Supernatural – „Trail of the Dead“ (S6E17) – 15. dubna 2011

Šestá série přišla o svého původního showrunnera a je to na ní vidět. Eric Kripke se sice neznámou měrou na Supernatural nadále podílí, sám ale po pěti letech odešel – tvrdí, že měl pětiletku naplánovanou od začátku (smlouvy obou hlavních herců přitom byly sepsané s šestiletou trvanlivostí... v té době asi nikdo nečekal, že seriál takhle dlouho vydrží). Rozhodl se dál nepokračovat, to možná samo o sobě překvapivě nevadí. Jenže jak chcete pokračovat, když čtvrtá a pátá série vynesly seriál na absolutní vrchol a představily absolutního záporáka. Nebe se popralo s nebem, Lucifer zase pěkně trčí dole v kleci. Pak už těžkou přijdete s něčím zajímavějším. A přestože Supernatural není takové terno jako v předchozích dvou letech a působí značně výplňově, na sledovanosti se to nikterak neprojevilo. Takže je jen na tvůrcích a hlavně na obou hercích, zda se rozhodnou pro další řadu. Rozhodně k tomu mají všechny předpoklady. Čísla nelžou a televize CW by měla ráda ve svém rozvrhu pořad, který má solidní věrnou diváckou základnu.

Posledních šest epizod bude napínavějších právě o čekání na oznámení, zda bude Supernatural po prázdninách pokračovat.

True Blood – „She's Not There“ (S4E01) – 12. června 2011

Další (už čtvrtá) dvanáctidílná série Pravé krve poběží klasicky přes léto a skončí zhruba v září.

Futurama – „The Silence of the Clamps“ (S6E14) – 23. června 2011

Oficiálně půjde o 14. díl šesté řady, prakticky ale začne osmá (!) sezóna s celkovým počtem třinácti epizod.

Naděje, že SyFy odvysílá druhou půlku čtvrté sezóny skvělé Eureky na jaře očividně nakonec naplněny nebyly. Zase nám to zbude na léto.

O osudu Dva a půl chlapa zatím rozhodnuto nebylo – osmá sezóna kvůli Charliemu Sheenovi předčasně skončila po šestnácti dílech a CBS se zatím se nerozhodla, co dál. Sheen každopádně dostal padáka, což situaci komplikuje, seriál měl běžet další dva roky.

V říjnu na obrazovky podruhé dorazí The Walking Dead. Tentokrát těch dílů nebude šest, ale rovnou třináct.

The IT Crowd se vrátí na televizní obrazovky popáté. Teoreticky by se měl comeback uskutečnit v létě, prakticky se o tom vůbec nikde nemluví.

Kdy vám zruší seriál?

Hlavouni v amerických televizích se sejdou mezi 16. a 19. květnem. Po těchto schůzkách každá televize oznámí, které projekty zařízne a kterým opět přidělí peníze na natáčení. Pravda, sázky na jistotu mají další řady schválené již dnes...

Flashový plakát k filmu „Conan The Barbarian“

2011-03-03T09:32:00.000+01:00

Ohlédnutí za Maturitním plesem 2011

2011-02-28T00:01:00.033+01:00

Tento text vyšel původně v Červenovodském zpravodaji, vydání březen 2011. Jeho kratší verze pak v Králickém zpravodaji, vydání březen 2011.

Maturita se blíží rychleji než by si většina z nás maturantů králického gymnázia (v týmu ovšem hned několik červenovoďáků máme, konkrétně jde o Jana Bittnera, Martina Fedorčáka, Karla Kalouska, Lucii Krejčí a Lukáše Sedláka) přála, přesto se naše oči ke zkoušce z dospělosti zatím tolik neupírají. Myšlenkami se totiž zas a znovu vracíme na náš maturitní ples. Zorganizovat tuhle akci bylo občas možná těžší než odmaturovat – alespoň si to myslíme teď. Datum 11. 2. 2011 si ale budeme jistojistě všichni pamatovat, protože se do našich srdcí vrylo skutečně hluboko. Emocemi nabitá noc byla nakonec ještě o kousek povedenější než jsme vůbec doufali. Kdo se nedostavil, o dost přišel, protože na programu bylo nachystáno víc než jen zábava pro nás.

Intenzívní podívanou zahájilo výtečné předtančení, po němž jsme štafetový kolík převzali pro změnu my, studenti. Po nástupu podbarveném písní Golden Eye si od nás kolík nikdo vzít nepřišel, pokračovali jsme šerpováním. Šerpy vedle naší současné třídní učitelky Martiny Bergmanové střídavě předávaly také všechny tři bývalé třídní – Jana Elstnerová, Petra Kosková a Alena Krabcová. Nostalgikové v tu chvíli zamáčkli slzu. Jedním z vyvrcholení pátečního večera byla „Bubble show Mateje Kodeše“, mýdlové bubliny tohoto profesionála a rekordmana učarovaly celému publiku bez rozdílu věku. Na závěr přišla řada opět na nás maturanty. Myslím, že při půlnočním překvapení i následném šlapání šerp jsme si skvěle zařádili. A to jste jakožto diváci neměli příležitost shlédnout následné bujaré oslavy v zákulisí...

Moderování se ujala jako vždy vtipná dvojice Babic & Strnad, která krátila volné chvíle, během nichž se toho moc nedělo. Když si kluci zrovna z nikoho nedělali srandu, hrála k tanci kapela Letrando, jejíž výkon si rovněž zaslouží pochvalu. Zpětně se podivuji, kdy si v tom shonu všichni našli čas na nákup lístků do tomboly. Skoro 600 cen (za toto číslo patří dík všem sponzorům) ale zjevně bylo dostatečnou motivací, protože prodej zakrátko skončil. Dopomohla k tomu nepochybně i lákavá hlavní výhra – LCD televizor, který věnovalo občanské sdružení JUKRA, za což mu děkujeme. Alena Krabcová nám ostatně s Jarkou Jungvirtovou z JUKRA o.s. aktivně pomáhala po celou dobu příprav plesu, oběma tedy dlužíme mnohé. Samozřejmě by byl velký hřích přejít mlčením velkolepou výzdobu s hlavním motivem kasína, na níž má největší zásluhu naše spolužačka Aneta Moravcová.

V podstatě vše lze donekonečna vylepšovat, ať už hovoříme o čemkoliv. Proto je zvláštní, že když se snažím vymyslet, co bych na našem plese zlepšil, nic moc mne nenapadá. Docela se těším na příští maturiťák, protože studenti současné septimy slibují ještě lepší zážitek. Pokud se jim to povede, bude to pořádná show. Ať si říká kdo chce, co chce, letos se nám podařilo uspořádat kvalitní ples. A i kdyby byl příští maturitní ples o ten pověstný fous lepší a velkolepější (a že to septimánům přeji!), na kvalitě naší akce se to už nijak neprojeví. Nadále na ni budeme moci vzpomínat jako na jedinečný večer, který takřka neměl chybu a vyvedl se jak nejvíce mohl! Tímto děkuji všem zúčastněným, učitelskému sboru za trpělivost s námi, občanskému sdružení JUKRA za pomoc s organizací, sponzorům za množství pěkných cen, kapele Letrando, panu Jungvirtovi za zajištění hudby po vystoupení kapely Letrando, Lukáši Babicovi a Pavlu Strnadovi za profesionální moderování, personálu prodávajícímu ve stáncích pití a jídlo a každému, kdo se podílel na přípravách a hladkém průběhu Maturitního plesu 2011.

Na závěr si neodpustím jednu připomínku. Je fajn studovat na dobré škole. A ještě lépe – když je ta škoda, co by kamenem dohodil. Vůbec si nedokáži představit komplikace spojené s pořádáním plesu na škole, kam bych musel dojíždět desítky kilometrů. A přesto tyto útrapy spousta místních naprosto zbytečně podstupuje. Gymnázium Králíky stále žije a momentálně se nachází v překvapivě dobré kondici, alespoň co se vzdělávacích standardů týče. Zlomit vaz mu může nedostatek studentů. Ti se zatím řídí obecně mylnými představami o tom, že jiná „okolní“ gymnázia nabídnou výuku na mnohem vyšší úrovni. Z mého osobního pohledu jim to ve výsledku přináší maximálně trable se zdlouhavým a drahým dojížděním. Znám spousty studujících, jež strach ze zrušení naší školy vyhnal jinam – toto chování ke zvýšení pravděpodobnosti zrušení paradoxně přispělo...

Petr Urban,
student oktávy 2010/2011 na Gymnáziu Králíky

PS: Jak to bývá, přípravy se neobešly úplně bez problémů. Objevily se pomluvy obviňující zejména naši paní třídní učitelku (vlastně i celé Gymnázium Králíky) z toho, že ples bojkotovala a odmítla se angažovat. Nevěřte všemu, co se říká!

Proč zbožnuji můj Palm Pre?

2011-01-20T00:28:00.002+01:00

Apple svým iPhonem způsobil zkraje roku 2007 revoluci v segmentu smartphonů, o tom žádná, ať si o jablečné společnosti myslíte cokoli. Jenže kdo přišel s revolučním nápadem od té doby?

Google? Android si klidně milujte, ten však dle mého názoru není o nic originálnější než jeho konkurenti.

Microsoft? Windows Phone 7 určitě originálně vypadají (fakt se mi líbí), podle všeho nicméně nevybočují ze zavedených standardů ovládání celkem standardním způsobem. Přesto bych nechal hodnocení platformy od cesty, protože žádné zařízení s tímto lahodně vyhlížejícím systémem jsem v rukou nikdy nedržel.

Nokia? Symbian má oproti všem svým konkurentům několikaleté zpoždění.

Apple? Steve Jobs stál u zrodu celého boomu, od té doby ale iPhone s ničím zásadním, co bych nazval revolucí, nepřišel.

Alespoň doufám, že mi nic neuniká. Prvotní revoluce se změnila v postupnou evoluci. Na této cestě se zdají být snad všichni výrobci produkující (operační systémy pro) mobilní zařízení, jenže jeden specifický produkt mne přesvědčil, že i po iPhonu lze přijít s něčím úplně novým. Skomírající společnost Palm, kdysi slavná a mocná, vypustila v půli roku 2009 záchrannou bóji s názvem Palm Pre. A víte co? Palm to dokázal.

Palm Pre

webOS – nejlepší mobilní „operák“?

Unikátní webOS zakládá na monolitickém linuxovém jádře a vše, co jakožto uživatel při práci s telefonem vidíte, je kombinace dnešních webových technologií — HTML, CSS, JavaScript a AJAXu. Celé se to prý jmenuje Mojo Framework, to jen tak na okraj. A přitom nejde jen o vzhled systému, ale všechny programy v něm fungující. K vývoji aplikací pro webOS stačí ve své podstatě úplně jednoduchá technologie. Vývojáři všech zemí, spojte se a zapomeňte na Javu nebo nedejbože třeba C++. Pro vykreslování uživatelského prostředí se pak používá jádro WebKit. Z čistě osobního hlediska jsem nadšen, že právě tyto technologie všem ukazují, zač je toho loket.

Uvedený fakt přitom neznamená, že systém nutně musí vypadat hnusně a hloupé aplikace nic nedokáží. Naopak, pánům z Palmu se podařilo vytvořit úchvatně vypadající prostředí se všemi oku lahodícími efekty, po nichž většina lidí baží. Musím říct, že když jsem měl tu možnost poprvé na čtyři vlastní oči vidět tu krásu, v mých ústech se rázem na plné obrátky spustil slintací reflex. Někdy bohužel platí, že co vyhlíží hezky, je zároveň nepraktické. webOS je opravdu hezký a přitom snad v každém ohledu dotažený (pár vad jednak napravili sami uživatelé formou patchů, činil se ale i výrobce a druhá generace systému tak má k dokonalosti extrémně blízko), což platí i pro ovládání. Dolní obrazovku okupuje vcelku běžná lišta s několika (pravděpodobně nejpoužívanějšími, záleží na vás) aplikacemi, jedna z nich má podobu šipečky a vyvolává menu ukryté pod názvem „Launcher“. Menu se sestává ze tří pracovních ploch, mezi nimiž můžete jednotlivé programy přesouvat. Ani zde nejde o nic neobvyklého, snad až na to, že se to celé ovládá opravdu dobře. Nenarazil jsem ani na problém s chybnou funkčností.

Jako první vás nejspíš překvapí způsob, jakým se zavírají programy. Marně byste hledali ukončovací tlačítko, zde prostě nejprve maximalizovanou aplikaci přepnete na pozadí hlavní obrazovky a pak jej prstem uchopíte a tahem směrem od vás, jej doslova odmrštíte do věčných lovišť. (Pakliže se vám to zdá podivné, odkáži vás na raději na nějaké video. To zmůže víc než tisíce slov.)

Právě jsem vám představil jedno z mnoha gest, které k tomuto systému neodmyslitelně patří. Díky filosofii společnosti Palm ubylo tlačítek a konečně se mnohem lépe využívá dotyková plocha displeje. Několik zbylých ovládacích tlačítek se tu vzájemně doplňuje s gesty, hodně se používá uchopení položky a její odtažení směrem doleva nebo doprava. Zkusím konkrétnější příklad: představte si třeba SMS — tažením do jedné ze dvou stran ji smažete (nejprve se ukáže potvrzení, abyste něco tímto způsobem nesmazali náhodou). Popisovaný způsob mazání funguje prakticky ve všech aplikacích, kde byste to čekali. Zrovna u zpráv se snadné mazání opravdu hodí, stačí jeden elegantní pohyb prstem a máte vystaráno. Na samém spodku obrazovky se objevují upozornění na zprávy, zmeškané hovory atd. Po klepnutí na úzký proužek vyvoláte očekávatelnou akci (otevře se zpráva, vytočí se číslo volajícího, jenž vás nezastihl,...), tažením doleva či doprava se upozornění snadno zbavíte a můžete jej ignorovat. Palm takto dává zapomenout na klasické ovládání pomocí příkazů v nabídkách, které si Microsoft přenesl ze stolních počítačů na dotyková zařízení, aniž by se zamyslel nad tím, zda existuje příjemnější a... zkrátka nativní cesta.

Když už hovoříme o gestech, musím se zmínit o přímém spojení operačního systému s hardwarem. Pod displejem se nachází dotyková plocha, uprostřed rozdělená tlačítkem, jež vás jednak přenese na hlavní obrazovku, druhak vás blikáním upozorní na příchozí zprávy a jiné události. A na dotykové ploše se opět provádí gesta ve směrech doleva a doprava. Pohyb vašeho prstu doleva se stane jednou z nejčastějších činností, protože vás v aplikacích vrací o jednu obrazovku zpět. Dejme tomu, že si otevřete centrum zpráv a vyberete si jednu zprávu. Až ji přečtete, bude se chtít vrátit zpět na přehled a to právě provedete gestem vlevo. Jak vidíte, ovládání hodně usnadňují gesta přímo na displeji a ještě k tomu na plošce pod elcédéčkem. Tomu říkám pořádné využití dotyku prstů, ostatní smartphony mohou jen tiše závidět.

Multitasking není pro webOS nic neznámého, mezi otevřenými kartami aplikací na hlavní obrazovce se můžete pohodlně přepínat, případně snadno změníte jejich pořadí. I zde mnohé zlepšuje webOS 2.0. Pod nic neříkajícím názvem Synergie se skrývá další velká věc, na kterou jsou vývojáři právem náležitě pyšní. Aplikace v telefonu napojují na cloud, který zastupují služby od Googlu, Yahoo!, Microsoftu, Facebooku a LinkedIn. A když se připojíte k několika vašim účtům ve zmíněných službách, nastal by v telefonu docela zmatek. V kontaktech by se vám kupříkladu standardně zobrazovali stejní lidé několikrát a Synergie má za úkol sloučit tyto kontakty do jednoho celku. Obecně tedy shromažďuje údaje z několika zdrojů a dohlíží na jejich fúzi a logicky je odlišuje.

Pokud jako já využíváte služby od Googlu, budou se vám v kontaktech zobrazovat lidé uložení ve vašem googlovském adresáři, v poštovním klientu se usídlí pošta z Gmailu a v kalendáři události ze služby Google kalendář. A je jedno, kde zadáte přístupové údaje k vašemu účtu u Googlu, ať už v kontaktech či v kalendáři, Synergie za vás nastaví googlův účet také v ostatních aplikacích. Pokud ale chcete od Googlu využívat v telefonu pouze poštu, nastavení v poštovním klientu ponecháte, zatímco v ostatních aplikacích přístup k nechtěnému účtu vymažete.

Změny provedené v telefonu se díky všudypřítomné synchronizaci samozřejmě projeví ve vašich webových službách a obráceně. Slučování samotné vše zpřehledňuje a zároveň zachází tak daleko, že vás zbaví dilematu, jakou cestou zrovna někoho zkontaktovat. Docela chudá aplikace pro telefonování dává tušit, že tento způsob komunikace už v Americe moc nefrčí a využívá se zejména textové komunikace (Slyšeli jste někdy, kolik textovek pošle průměrný americký teenager za měsíc? S našimi „levnými“ operátory si o podobných číslech můžeme nechat zdát.) Prim hraje chatování, přičemž se příliš nerozlišuje mezi esemeskami a chatovací službou typu Google Talk. Jste připojeni k internetu, přihlášeni k chatu a člověk, kterého sháníte, taktéž? Pak se při pokusu zkontaktovat onu osobu automaticky zvolí chat, i když možnost přejít na SMS zůstává ve hře i nadále. K tomu všemu se díky Synergii ještě nabízí e-mail, jehož prostřednictvím můžete někoho zkontaktovat jakbysmet.

Palm Pre zkrátka posunul komunikaci na další úroveň, ani si nemusíte moc zvykat všechno nové, s čím Pre přišlo, vám automaticky přejde do krve. Zvláštní proto je, že se zdráhám doporučit tento originální přístroj běžným uživatelům navyklým na úplně jinou koncepci ovládání. Bojím se, že by většina z nich nerozdýchala výše popsané novoty, v čele s dotykovou plochou pro gesta, ostatně i třeba Google nalévá do hlav androidích uživatelů úplně jinou filosofii.

Android převzal nedávno v USA vedení nad ostatními chytrými mobily a dostává veskrze velice pozitivní hodnocení, přestože jeho uživatelské prostředí stojí (relativně) za starou belu. Přiznejme si to, minimálně postrádá originalitu (v podstatě se zase jen opisuje od Applu) a vypadá tak nějak. Pořád ale nebudí zdaleka takový pocit jako Symbian — takhle ošklivý systém se v roce 2011 nemůže prosadit už jenom z principu, i kdyby měl jiné kvality, což — bohužel pro Nokii — nemá. Opravdu je s podivem, že ještě tahle finská platforma neumřela. Trend ale jasně říká, že ve vyspělých zemích už je Symbian dávno za zenitem, při životě ho drží zejména jiné, rozvíjející se trhy. Abych se vrátil ke Googlu, různí výrobci nasazují do svých zařízení s Androidem vlastní grafické nadstavby, které sice situaci často dost zachraňují, i v jejich případě ale minimálně platí zmínka o neoriginalitě. Pokud jste to nikdy neudělali, doporučuji vám zamyslet se nad ergonimií v Androidu. Google to zjevně neudělal, což považuji za zásadní chybu, na kterou by mohl časem doplatit (Google ovšem může doplatit na jiné chyby, „potenciál by tu byl“), protože jak Apple, tak už konečně i Microsoft tomuto pojmu rozumí.

Otisků prstů se nezbavíte

Trocha nářku

Základní výbava Pre zahrnuje všechno potřebné, takže vás po prvním spuštění neprovází nutkání doinstalovat stovku aplikací. Přesto v katalogu aplikací najdete více než 5000 kousků, které dokáží již tak slušný počet funkcí pořádně rozšířit. Palm naneštěstí nepochopitelně katalogu uvázal k noze pořádně těžkou kouli — placené aplikace si koupíte jen v pár vyvolených zemích (tj. tam, kde se Pre oficiálně distribuuje). Protože se u nás Pre oficiálně vůbec neprodává, jsme odříznutí od nepřijatelného procenta nabízeného obsahu. A co hůř, pokud telefon poprvé aktivujete mimo oficiální distribuční trh, můžete se rozloučit i s velkým množstvím (rozumějte s drtivou většinou) zdarma dostupných prográmků. Protože jsem telefon aktivoval v České republice, mám k dispozici zlomek z celkového obsahu katalogu. To je pěkně naštve. Na co v Palmu mysleli, to je mi záhadou — sami přitom bojují o přežití (spíš bojovali, teď už si hoví pod křídly HP, které snad vezme rozum do hrsti), Palm se stal přežívající okrajovou platformou a oni se přistoupí k tak nesmyslnému regionálnímu omezení. Jednoduchý a zaručeně spolehlivý způsob, jak zabít skvělý produkt.

Naštěstí se jistí nespokojení lidé rozhodli vzít věci do vlastních rukou. Díky nim si do telefonu můžete nainstalovat spoustu aplikací, které se (ještě) do katalogu z různých důvodů nedostaly. Aplikace Preware se stala jakýmsi neoficiálním katalogem, vyjma programů v něm sídlí sekce s patchi. Systém jistě není dokonalý, pár patchů ovšem většinu neduhů vyřeší — za všechny bych rád vypíchl absenci virtuální klávesnice, modifikace hlavní nabídky a tweaky v celém uživatelské prostředí. V některých očích takto vylepšený „operák“ splňuje požadavky na dokonalost. Jakou smůlu má takhle vyšperkovaný kus softwaru, kdyz mu to občas kazí hardware.

Proti velikosti celého zařízení nemám námitek, hezké oblé tvary vypadají dobře (Pre trochu připomíná oblázek) a Palm krásně padne do ruky. Displej o velikosti 3,1 palce patří k tomu nejlepšímu, co se v roce 2009 urodilo. V nějaké rozboru na internetu jsem četl, že prý kvalitou zobrazení s přehledem předčí třetí iPhone (na letošní iPhone 4 s Retinou už to asi stačit nebude). Rozlišení 320×480 pixelů se mi zdá dostačující, vyššímu bych se ale nebránil. Dotyky zaznamenává velmi přesně, samozřejmě se jedná o kapacitní displej, v kapse se vám tudíž žádné vytáčení omylem nespustí, k tomu potřebujete prsty. Druhou pýchou Pre je hardwarová klávesnice, na níž se spoléhá na 100 % — jak jsem naznačil výše, oficiálně totiž virtuální klávesnici vůbec nemá. Malé klávesy budí z počátku nedůvěru, za chvilku si ji osahají a snad zamilují i větší prsty (pokud se prstům může něco takového přihodit).

Teď se podržte — použitý ARM procesor běhá na pouhých 500Mhz (Palm jej podtaktoval, s jistými nástroji lze frekvenci zvýšit natolik, že bude koketovat s hranicí 1Ghz!) a paměť má kapacitu pouhých 256MB. Systém přitom běhá naprosto plynule a působí vskutku živě. Hezká grafika spolu s animacemi a vizuálními efekty nijak neubližují slabému hardwaru, což si zaslouží webOS obdiv. Přímý nástupce Pre, kterému v názvu pouze přibyla „dvojka“ a na trh přišel vloni na podzim, vylepšil hardwarovou výbavu o rovných 100 %, poněvadž přesně o tolik zvedl výkon. 1GHz procesoru sekunduje 512MB paměti, navýšil také vestavěnou paměť z 8GB na 16GB. A spolu s webOS 2.0, který řeší většinu neduhů svého předchůdce (pro jeden z jeho updatů se chystá dokonce vysněná virtuální klávesnice) a zážitek z plynulosti a používání zvedá o několik pater výše. Zde bych vás rád odkázal na recenzi Pre 2 Jana Grmely na serveru AbcLinuxu.cz, kde popisuje novinky v hardwaru a také v softwaru.

Větší trocha nářku

Mé nadšení ze skoro dokonalého přístroje (v mých očích, chápu, že vy to tak vidět nemusíte) částečně opadlo po pár objevivších se problémech. Kontrukce a vnitřní uspořádání součástek občas působí problémy. Klávesnice se vysouvá a některým lidem se po čase začal mechanismus zadrhávat — na internetu si legendární neduh vysloužil přezdívku „oreo efekt“. Ovšem existují návody, jak se s tím v domácích podmínách vypořádat. Ten se mně naštěstí netýká, ale po pár dnech mi začalo působit trable přepínací tlačítko, jímž se kompletně vypínají zvuky. Dnes nefunguje vůbec, hlasitost naštěstí pořád mohu snížit jiným bočním tlačítkem pro úpravu hlasitosti. Po měsíci mi vypovědělo službu pro změnu tlačítko pro zapínání telefonu a odemykání displeje. Po malém internetovém výzkumu jsem zjistil, že tento rozšířený problém má na svědomí příliš měkký kov schovaný pod tlačítkem z plastu. Vinou přílišné měkkosti se ohne a plast na něj nedosáhne. Plastové tlačítko stačí vyndat (párátko pomůže) a na obnažený kov položit kus papíru. Pak můžete platového prevíta mačkat do zbláznění a mechanismus bude pořád pracovat, jak má.

V vzápětí mi přestál hrát reproduktor. Po několika hodinách čtení desítek rad a laborování jsem zjistil, že si Pre neuvědomilo jednu věc – z 3,5 mm jacku jsem vyndal sluchátka. Nepřepnulo tedy zpět na reproduktor, takže v důsledku veškerý zvuk utichl. To se údajně stává, když se jack zanese nepořádkem. Při troše štěstí audio zprovozníte vysouváním a opětovným zastrkováním do díry pro sluchátka, v horším případě přijde na řadu čištění kouskem vaty namočeném v alkoholu.

Pre obsahuje sadu diagnostických testů, které sami určí, co je se zařízením špatně. Když jsem testy projížděl při snaze zjistit něco o nefunkčním reproduktoru, viz odstavec výše, dočkal jsem se nečekaného oznámení. Prý mám vadný modem.

Zrcátko pro focení autoportrétů

Na můj vkus se na telefonu objevuje větší než únosná míra menších či větších vad, velkou část z nich naštěstí sami vyspravíte. Pakliže na něco sami nestačíte, ocitáte se rázem ve svízelném situaci – Palm už má od podzimu v České republice servisní středisko, jenže Pre a jeho odnože se u nás neprodávají. A když si takový telfon koupíte třeba jako já na Aukru bez záruky, vyjde vás nezáruční oprava mnohem dráž než nový přístroj! Než si Pre pořídíte, vše důkladně zvažte. Na druhou stranu ve prospěch Palmu hovoří cena – konkrétně můj kousek jsem pořídil za nějakých 5000 Kč. A tato suma se mi zdá velmi příjemná, protože Pre považuji v podstatě za high end, kde se běžně pohybujeme ve zcela jiné cenové relaci.

Pakliže vás problémy s Pre od koupi odradily, mohlo by vás zaujmout Pre 2. To nabízí kvalitnější provedení, byť vzhledově se od sebe telefony liší maximálně povrchem. Lesklý povrch, magnet na otisky prstů, nahradil mat. K tomu připočítejte lepší hardware a webOS 2.0 (Pre číslo jedna jej dostane později, zatím se neoficiálně mluví o březnu), který mimochodem zahrnuje důležitou podporu Flashe v prohlížeči. Výsledek? Minimálně u mne se opět spouští slintací reflex...

Za pořízení snímků děkuji @maca89

Tečky Facebooku, spojte se

2010-12-30T00:32:00.000+01:00

Technicky vzato nikoliv tečky, nýbrž avatary

Zdroj: TechCrunch

Pokemon's tricky trick

2010-12-24T13:44:00.000+01:00

Stejná stránka v různých prohlížečích

Zdroj: FavBrowser.com

4× Shrek

2010-12-11T18:59:00.000+01:00

V rámci doplňování restů jsem se rozhodl pro docela odvážný krok – shlédnout poslední dva díly Shreka, jimž jsem se doposud úspěšně vyhýbal. Před devíti lety si mne zelené monstrum jednoznačně získalo, o tři roky později jsme se setkali v kině podruhé a na dlouho naposledy. Dnes jsem navázal na nedávno viděnou jedničku, a to rovnou všemi zbylými díly. Přežil jsem.

Shrek (2001)

CSFD rating: 87 %
Mé hodnocení: 5/5

První Shrek si dělal svérázným způsobem srandu z pohádek. Byl vtipný, originální a zaručeně pobavil celou rodinu, počínaje dětmi a jejich prarodiči konče. Ze všech představených postav si většinou vybavíte jako prvního ukecaného oslíka v podání Eddieho Murphyho. Kdo by to byl řekl, že se z nejzábavnějšího osla na světě zanedlouho stane pekelný otrava. Mimochodem, teprve při nedávné repríze filmu jsem si všiml, jak je mi Mike Myers dabující zeleného zuřivce nepříjemný.

Shrek 2 (2004)

CSFD rating: 82 %
Mé hodnocení: 3/5

Shrek zachránil princeznu Fionu, nakonec se vzali a žili spolu hnusně až do smrti. To hlásal titulek v závěru prvního filmu. A přestože „ukončovák“ vůbec nenaznačil možnost pokračování, producenti se aktivně pustili do díla. Tak vznikl díl druhý, který už mne zdaleka tolik neučaroval. Vytratila se ona originalita a svěžest, příběh také nebyl zrovna světoborný a autoři se více méně drželi stejného konceptu. Fiona chvíli po svatbě dostala znenadání pozvání od svých královských rodičů, kteří by ji rádi viděli i s ženichem. Rodinné trampoty v království Za sedmero horami trvají tak akorát, zábava místy stoupá o kousek výše než v předchozím díle.

Jenže po skončení titulků se neubráníte pocitu zbytečnosti – hlavní události nenabraly nečekaný spád a vlastně se příběh vůbec nikam neposunul.Proto je v podstatě nutné brát dvojku čistě jako zábavnou jízdu, která skončí dřív než stihne někoho začít nudit. Solidní soundtrack a kocour v botách namluvený Antoniem Banderasem (a samozřejmě i další nové postavy) dělají filmu velkou službu. Když sečtu všechny klad a zápory, vychází mi tedy pouhá nadprůměrná komedie, která se v mých očích bohužel s ideou původního Shreka začala rozcházet.

Shrek the Third (2007)

CSFD rating: 54 %
Mé hodnocení: 1/5

Shrek Třetí ukazuje, kam až lze klesnout. K uzoufání nudný a tentokrát opravdu debilní příběh (u kterého nicméně nemám problém s logickou návazností na předchozí díl! Přechod z jednotky na dvojku mi činil větší problém.) se ještě přežít dá, mnohem horší je to tentokrát se scénářem. Za celý film nepadne snad ani jeden slušný vtípek a co hůř, postavy se od prvního filmu charakterně neposunuly ani o píď. Shrek stále nadává oslovi, který mele čím dál otravněji, zatímco Fiona zase hraje úlohu jedné z nejméně zajímavých – a vlastně vcelku zbytečných – postav. Málem bych zapomněl na kocoura v botách – jeho smutná očka působí napodruhé také poněkud ohraně. Pokud nechce Shrek nastoupit na trůn po Fionině otci, musí se vydat kamsi, najít tam Artuše a dokopat ho Za sedmero hor, aby se ujal vlády. Vrací se postavy z minula (to znamená, že je jich asi tak milion), narážíme ovšem i na nové. Vybavili jste si při zmínění Artuše Merlina? Bodujete. Jenže jeho za jeho trapný výstup byste ho nejraději přizabili, tak se moc netěšte.

Zatím nemáme tu čest se dnem. To uzříte až se hlavním hrdinům narodí potomci. Malí zlobříci a hlavně oslodraci si komentář vůbec nezaslouží. Maximálně „WTF?“.Částečně kvůli nim se humor v celé stopáži omezuje na dětinské a rádoby vtipné scény, kdy si někdo uprdne, říhne, někoho nakopne či spadne. Neoriginalita, nevtipnost, méně písniček v soundtracku, imbecilní příběh a technologie z roku 2001. Nevidím důvod, proč bych se měl na tohle někdy znovu podívat. Mrzí mě osud všech hlavních protagonistů, z nichž se staly naprosto prázdné nádoby odříkávající prázdná slova (= naprosté trapárny).

Shrek Forever After (2010)

CSFD rating: 65 %
Mé hodnocení: 3/5

Další násilné roubování na předchozí události nedopadlo ve výsledku zase tak katastrofálně. Ve srovnání s předchozím dílem se úroveň humoru posunula o kus výše (ačkoliv vtipů ubylo, místo nich nastoupila nostalgie), příběh dokáže zaujmout a jako samostatný celek funguje Shrek Forever After nečekaně dobře. Pravděpodobně si ho užijete více, pokud se oprostíte od srovnávání s legendární jedničkou. Když to neuděláte, opět ucítíte vyčpělost zlobřího konceptu.Shrek se vrací v poněkud moralizující náladě, k níž dospěje vlastní vinou. Sám si zaviní, že mu zlý skřet sebere den, kdy se narodil. V pozměněném realitě, kde se vůbec nenarodil, má přesně jeden den na to, aby vše vyřešil. Jinak přestane existovat. Naráží na staré známé, jenže ti ho neznají. Musí si znovu vydobýt srdce Fiony a dostat od ní polibek z pravé lásky, čímž se vše kouzel spraví.

Možná si říkáte, co že je to za hovadinu. To, že se díváte na hovadinu neznamená, že se vám nebude líbit. Jen se opět požaduje, abyste neřešili nelogičnosti a pitomosti. Pak vám čtvrtý Shrek dokáže, za jakou bačkoru stojí trojka.Mnohé nejvíc potěší dvouslovná zpráva těsně před titulky. „The End“ konečně oznamuje, že už žádné pokračování Shreka nevznikne, protože se celý čtyřdílný zhovadilý osud zlobra uzavřel. Amen. To, že se chystá samostatný celovečerák s kocourem v botách, si tvůrci nechali pro sebe. A premiéru má už v příštím roce, Bůh s námi.

Nejen mne zaráží jedna věc – za celých deset let se nikam neposunula grafika. Vidět po tak dlouhé době již čtvrtý film, který vypadá úplně stejně jako jeho předchůdci, mi připadá jednak zarážející, druhak bizarní. Do vývoje se zjevně příliš neinvestovalo, někdo si místo toho holt pěkně namastil kapsu z vysokých zisků. Páni producenti z DreamWorks Animation se ukazují jako nenažraná prasata, která neváhají úspěšnou značku totálně vyždímat a zničit. Jen se koukněte do jejich portfolia a zjistíte, že filmy s relativně malými výdělky se pokračování nedočkaly, zatímco v případě úspěšných titulů se plánují minimálně trilogie. Jak asi bude vypadat třetí How To Train Your Dragon, čtvrtý Madagascar, nebo dokonce šestá Kung Fu Panda?

Zeitgeist 2010: Year in Review

2010-12-09T21:18:00.000+01:00

Normálně sice videa sdílím na Facebooku, tenhle kousek si ale podle mě zaslouží vypíchnout a posadit na místo, které představuje trochu trvalejší a reprezentativnější formu než smetiště zaplavené odpadem různého původu. Rok se (skoro) sešel s rokem (už zase!) a Google tradičně prezentuje ty nejzásadnější události ve světě... a v jeho vlastních službách – neříkejte, že jste to nečekali. Možná se vám to nezdá, ale letos se toho stalo poměrně dost. Teď už konec řečí, raději nažhavte internetové připojení.

Jimmy Wales pro všechny

2010-12-05T21:53:00.000+01:00

Jimmy Wales opět řádí. Ne, nebyl u zrodu druhé Wikipedie, jen opět žádá o pomoc s financováním té první. Letošní kampaň ho, na rozdíl od minulých let, pořádně proslavila a jeho žádost o příspěvek na podporu otevřené celosvětové encyklopedie doslova zlegendarizovala. Dnes ty veliké prosebné banery potkáte na úplně každé stránce. Alespoň když si nainstalujete jedno malé rozšíření pro Google Chrome. Požehnání, nebo rychle se šířící nemoc? Berte to, jak sami chcete :-)

Jimmy Wales na Turboblogu

Nejgeniálnější trailer všech dob

2010-11-20T07:48:00.001+01:00

Solace

2010-11-16T22:34:00.001+01:00

Jsme-li, není smrti, je-li smrt, nejsme. –Epikuros

Smířili jste se se smrtí? Našli jste útěchu? Všichni jednou z tohoto světa odejdeme, to víme. Raději ani nebudu rozebírat, proč se jí všichni tak obáváme. Smrt je nicméně nevyhnutelná, podobně jako musíme nevyhnutelně zaplatit daně. Vrchnost vám nic nedaruje. To ostatně ani smrt.

Popírání

Náš konec začíná popíráním. Nechceme si přiznat, co se jistojistě blíží. Zavíráme před tím oči i uši, dusíme svou vlastní duši, uzamykáme se. Předstíráme, že nic nevidíme, ani neslyšíme. Možná bychom v tom okamžiku zapřeli vlastní matku nebo si vyklovali oči. To by nám ale napřed musel narůst zobák. Také říkáte, že nic není nemožné?

Hněv

Jenže to všechno v sobě nemůžeme dusit věčně, tak dlouhý náš život stejně není. Logicky propadáme v záchvaty vzteku, a velice se při tom divíme, jak nás něco takového mohlo potkat. Otázka „Proč?“ se skoro až stane naším poznávacím znamením, jako kdyby nás někdo označkoval způsobem, jakým se to dělává v inzerátech. Nejraději bychom celý svět nechali shořet v plamenech. Smrťák má ale smysl pro humor – plameny si šetří pro nás. A to jen přilévá olej do našich již tak rozžhavených tepen.

Smlouvání

Pak se uklidníme a začneme si pomalu uvědomovat, co že se to s námi děje. Jsme další na seznamu. A co hůř, jsme docela blízko. Vyjíždíme z pravděpodobně poslední stanice před konečnou. Pokud nechceme předčasně vystoupit o pár kilometrů dříve, trávíme zbylý čas tím, že si snažíme cosi namluvit. Říkáme si, že bychom si ještě několik jízd rádi užili. Bohužel máme smůlu, řidič je neoblomný a maximálně cení zuby. Další jízdenku od něj nedostaneme. Co kdybychom mu vyleštili boty? Hlavně, aby nás nepokousal, trochu totiž připomíná pitbulla.

Deprese

Náhle si uvědomíme, že přemlouvání nikam nevede. Nikoho už k ničemu nepřemluvíme. Vůbec nezáleží na našich excelentních projevech. A to má každý z nás nachystaný minimálně jeden takový. Ke komu bychom mohli promluvit? Samozřejmě, že sami k sobě. Jenomže, máme na to vůbec sílu? Také asi cítíte, že to prostě nejde. Neradostné vyhlídky doléhají a poslední stojící pilíře našeho světa se pod tou tíhou bortí. Pevnou půdu pod nohama střídá nekonečné oceán. Topíme se a záchranné čluny nepřiplují, což si velmi dobře uvědomujeme. Na pokraji všech sil jsme zlomení, ale už vůbec ne nazlobení. Kam šel náš hněv? Vrátí se někdy? Tu odpoví strach.

Odporné slané vody jsme plní, přesto nám stále proudí hrdlem, jak se nedokážeme udržet nad hladinou. Možná bychom si přáli rychlý konec, ten je nám v tom okamžiku paradoxně odepřen. Nezbývá, než najít zase pevnou půdu pod nohama.

Smíření

Podařilo se, že neutonuli jsme a vyvázli z té pustiny bez větších škrábanců. Už známe cenu života, už si uvědomujeme, že nastal čas, kdy musíme zaplatit. Prošli jsme očistcem, naše duše se blýská čistotou. Přišel čas vzlétnout do nebeských výšin.

Solace

Zhruba takto probíhá výbor počin z univerzity DigiPen. Vůbec se mi nechce používat slovo arkáda pro umění podobného ražení. Symbolicky vyobrazená duše nepostrádá křídla a v celkem pěti úrovních probíhajících tak, jak jsem popsal výše, s ní sice pár poněkud abstraktních nepřátel pobijete, o zběsilé střílení autorovi určitě nešlo. Pochopit smrt, přijmout ji. Dokud držíte spušť, tématická hudba vás naprosto naplní. V kapitole „Hněv“ vám například obrazovku zalijí agresivní tóny červené barvy a při sestřelovaní cizáků hraje drsná kytara. To vše doplňují různá moudra a citáty.

Myslíte si, že jste v pohodě? Zahrajte si Solace a garantuji vám, že minimálně po temné „Depresi“ na vás dolehne skutečná deprese.

9/10

Viděno čtyřma očima: Kick-Ass, Fast & Furious, Machete a The Expendables

2010-11-01T21:39:00.000+01:00

V posledních pár dnech se mi konečně podařilo napravit pár restů, takže jsem konečně shlédnul hned několik (převážně) letošních filmových hitů. A jak se mi ty donedávna trestuhodně přehlížené kousky líbily?

Kick-Ass

Jedna z největších letošních hitovek mě docela zklamala. Parádní akce včetně pár skoro až geniálních scén bohužel nevyvážila jeden zatraceně důležitý fakt – většinu času, kdy se zrovna nelétaly končetiny vzduchem, jsem se dost nudil. Možná je se mnou něco v nepořádku, možná se můj názor po druhém shlédnutí změní, sám jsem zvědavý. Buď jak buď, napoprvé můj zadek nakopán nebyl, bohužel. Skoro se až stydím, protože valná většina uživatelů na CSFD, včetně mých přátel, rozhazovačně hodnotila maximálními pěti hvězdičkami.

Mé hodnocení: 3/5
Karel M.: 5/5
Vašek P.: 5/5

Fast & Furious

Náladu mi trochu spravil již čtvrtý díl ze série, kde drsní chlápci řídí pořádně vytuněná auta a jezdí zatraceně rychle a zběsile. Čtyřka navazuje tam, kde jednička skončila (prostřední dva díly se načatému příběhu příliš nevěnovaly). Vrací se Vin Diesel, Michelle Rodriguez (i když s ní si toho moc neužijeme), Jordana Brewster a Paul Walker. Proti pitomému příběhu nic moc nemám, prostý scénář k tomuto typu filmu také patří. Jako pořádně výkonná mašina šlape film poměrně dobře, přesto oproti jedničce cítíte místy jakési drhnutí. Justin Lin se v nejedné scéně doslova utrhl ze řetězu. Totálně nereálné scény vypadají dost digitálně a levně (s výjimkou automobilů), což by zase tak moc nevadilo, kdyby u nich člověk neměl potřebu sem tam zkontrolovat hodinky. Příliš ambiciózní, řekl bych. K (mému) velkému překvapení schází honičkám adrenalin, což považuji za pravděpodobně největší potíž s Rychlými a zběsilými. Kvůli tomu se u nich nepobavíte tak, jak byste to od béčka s namakaným Vinem Dieselem čekali. Lehké zklamání.

Mé hodnocení: 3/5
Karel M.: 4/5
Vašek P.: nehodnotil

Machete

Danny Trejo a jeho legendární postava z Desperada se dočkala vlastního filmu. Machete nezklamal. Drsný pohled, mraky zmrzačených lidí (a dost cool způsobem!), suché hlášky a celkový nadhled na mne zabral přesně, jak jsem doufal. Při sledování jsem se výborně bavil. Ačkoliv, té akce mohlo být trochu více. Malinko se však bojím dvou filmů, které anoncují závěrečné titulky – „Machete kills“ a „Machete kills again“. Napodruhé (a napotřetí) by mohl být Mačeta zbytečně vyčpělý a nepřekvapivý. Ale uvidíme, raději se překvapit nechám. Třeba nám představí nová zahradnické fígle.

Neměl bych opomenout dvě slečny, bez nichž by Machete sice fungoval... jenže potoky krve prokládané záběry na hezká těla k těmto béčkům patří (neopakuji se, náhodou?). Jessicu Albu naneštěstí nemám vůbec rád, navíc ji považuji za docela normální tuctovku. Ani Michelle Rodriguez mě nikdy pořádně nezaujala, až tady se mi zalíbila. Za ni dávám jeden palec nahoru. Další palec za zbytek výtečného obsazení.

Mé hodnocení: 4/5
Karel M.: nehodnotil
Vašek P.: 4/5

The Expendables

K bandě akčních veteránů jsem od začátku přistupoval docela nadšeně. Když spojí své síly, tak z toho nemůže vzejít nic špatného, ne? Dobrá, přiznávám, že zpackaná režie nebo například blbá kamera zdecimovala pěkných pár filmů, Postradatelní se bohudík vyvedli. Špičkové akční scény, při kterých lítají končetiny vzduchem a lámou se krky, mne potěšily správnou dávkou brutality. Konečně po dlouhé době pořádný akční film s erkovým ratingem! Za největšího drsňáka z celé party považuji (tadá) Jasona Stathama. Stallone vyloženě nezklamal, ale Statham zabíjel mnohem efektněji a důrazněji. Ne, jiný výraz mne nenapadá.

Jet Li dostal svou hlavní scénu, stejně jako zbytek jeho nejmenovaných parťáků, mi nicméně připadal dost zbytečný. Film by se podle všeho bez těchto několika hlavních problému obešel, Stallone a Statham dostávají nejvíc prostoru a ostatní opravdu jen sekundují, někdy zbytečně. Tento fakt samozřejmě nemá žádný vliv na celkovou kvalitu The Expendables. Abych to nějak shrnul – povedená akce, výbuchy, další výbuchy, pak ještě trocha akce a miniaturní role Arnolda Schwarzeneggera a Bruce Willise – už aby tu byla dvojka.

Mé hodnocení: 4/5
Karel M.: 2/5
Vašek P.: 4/5

Prospector – Speak Words

2010-10-29T16:50:00.002+02:00

Už delší dobu mám v plánu pravidelně přispívat na tento blog krátkými textíky o zajímavých doplňcích pro Firefox. Raději nic neslibuji, minimálně jednou se o to aspoň pokusím.

„Prospector – Speak Words“

Jeden z mnoha projektů Mozilla Labs nedělá ve své podstatě nic extrémně revolučního, užitková hodnota je však docela vysoká. Speak Words prostě jen doplňuje slova takříkajíc za pochodu. Už s prvním zadaným písmenem vyskakují návrhy.

Jak vidíte na obrázku, stačilo zadat „per“ a zbytek se doplnil zcela sám. Prospector – Speak Words funguje jen ve Firefoxu 4.

Kde jsou ty (zlaté) časy...

2010-09-21T05:06:00.001+02:00

Seriálový lineup – podzim 2010

2010-09-15T14:43:00.000+02:00

Na co se těšíte vy?

Mafia 2 je dobrá hra

2010-08-31T18:19:00.000+02:00

Mafia. Každý hrající Čech o této hře slyšel. Kdo ne, není Čech (nebo hráč). V roce 2002 jsme se s ústy otevřenými dokořán nechali unášet na vlnách — někdy pořádně bouřlivých — napínavého příběhu o mafiánovi Tommy Angelovi. Na honičky s policií po ulicích obrovského otevřeného města Lost Heaven se nezapomíná, stejně jako vzpomínáme na výborný příběh s dramatickým zakončením. Skoro na den přesně po osmi letech vyšel díl druhý, jestli na něj budeme také tak vzpomínat, se pokusím nastínit dále.

V prvním díle se Tom, díky tomu, že původně pracoval jako taxikář, zapletl s místní mafií a nakonec pro ni začal pracovat. Za svou několikaletou kariéru ale provedl pár prohřešků vyplývajících zejména z toho, že nebyl pouhým strojem na zabíjení, ale člověkem s vlastním rozumem a srdcem. Naneštěstí má Don Salieri na jeho činy jiný názor, takže se rozhodne nechat jej zabít. Po velkolepém finále, kde Tom postřílel armádu Salieriho pistolníků v městské galerii, se rozhodl se svou rodinou utéct. Bývalou mafiánskou rodinu pak napráskal policii, která mu za cenné údaje poskytla ochranu. Po obřím soudním procesu, kdy celý Salieriho klan skončí na elektrickém křesle, nebo ve vězení, dostává Tom novou identitu a přestěhuje se na druhý konec Ameriky. Po pár šťastně a poklidně prožitých letech se celé temná minulost vrátila — mafie si jej našla a rána z lupary spolu se známou hláškou „Pozdravuje vás pan Salieri“ zároveň zakončuje celou hru.

Nepříliš optimistický konec byl podle mně povedený, pamatuji si, že když jsem hru dohrál poprvé, málem ukápla i slza. Příběh Dana Vávry je prakticky pouhým slepencem známých filmů a knih o mafii, nic moc originálního jsme v něm neviděli. Jako celek přesto fungoval dobře. V Mafii s pořadovým číslem dvě se situace opakuje. Dan opět skloubil dohromady typická mafiánská klišé.

Z třicátých let jsme se posunuli do let čtyřicátých až padesátých. Kromě jazzu se z rádií začíná ozývat rock 'n' roll. A mohu vás ujistit, že jakmile nasednete do krásného dobového auta a pustíte si tomu stanici hrající chytlavý rock 'n' roll, tehdy žhavou novinku, budete blahem bez sebe.

Úplně první, výuková mise se odehrává ještě během druhé světové války na Sicílii. Po svém zranění se hlavní hrdina Vito Scaletta dostává zpět do amerického města Empire Bay. Krásné zasněžené scenérie — naštěstí pro něj — opouštět nemusí. Jeho dlouholetý přítel Joe, který už je tou dobou ve spojení s mafií, mu zajistí papíry osvobozující od vojenské služby. Hurá. A protože Vito nepatří k těm, kdo by se chtěli dřít za pár dolarů dřít v továrně, zaplete se s mafií.

Rozhodl jsem se, že nebudu zbytečně vyzrazovat konkrétní detaily příběhu. Přesto bych si chtěl postěžovat na přílišnou podobnost jednotlivých misí s těmi z první Mafie. Při jejich hraní jsem se bavil výtečně, skoro v každé kapitole však najdete něco, co vám připomene úkoly, jež jste dřívě plnili s Tomem Angelem pro dona Salieriho. V horším případě se úkoly podobají jako vejce vejci. Nejen určité body příběhu, dokonce i postavy často se často chovají přesně jako jejich předchůdci. Recyklace, to bych tedy 2K Czech rozhodně vytknul. Dějová linka vás nicméně příliš nepřekvapí, ani pokud jste předchozí díl nehráli. Postupně vás vede k vcelku předvídalnému závěru, který na mě bohužel nepůsobil zdaleka tak emotivně, jak jsem po vzoru první Mafie čekal. Zklamání.

A přesto právě příběh pohání celou hru docela svižně kupředu. A dělá to dobře. Do role Vita jsem se vžil celkem snadno hned na začátku.

Vrátil jsem se z války, můj kámoš Joe mi pomůže vydělat prachy, takže jdu do toho po hlavě. Zabíjení lidí? Zvykl jsem si. Aby ne, když jsem si za první peníze šel do obchodu koupit pořádný a notně předražený oblek. Jednou jsem mafián, tak nebudu přece nosit nic obyčejného, obzvlášť, když jsou obleky tak cool, že? Následovalo auto.

Krásný Lassiter Series 69 mi do klína spadl úplnou náhodou. Na první pohled možná nevypadá kdovíjak úžasně, po aplikaci bílé barvy na střechu a červené na zbytek karoserie mi ale takový kousek záviděl kdekdo. Špíny se zbavíte v myčce u benzínové stanice za směšnou částku, s krásně naleštěnou kapotou uděláte na silnicích mnohem větší dojem. Další peníze padly na vyladění motoru a na výměnu pneumatik za kvalitnější. Tímto způsobem totiž váš miláček stárne pomaleji, chápete. A když už jsem měl dost ježdění v rytmu rock 'n' rollu, zašel jsem na hospody na drink. A nevěřili byste, jaká je to zábava řídit zpátky domů, když se vám všechno rozplývá a vy v dálce pouze pozorujete nejasná světla protijedoucích aut.

Při jedné akci, kdy jsme s kámošem, kterému jsem právě zachránil krk, odolávali nájezdům nepřátel, mi ti parchanti auto kompletně rozstříleli. Efektní exploze se mně zažehla touhu všechny pozabíjet. Ačkoliv se to nakonec stalo, stejně zbyly oči pro pláč, satisfakce prakticky žádná. Vrak mé vypiplané lásenky jsem našel doma v garáži. Nebýt toho, že jsem byl zrovna při penězích, by mě oprava stála vykradení pětice obchodů, možná víc. Zůstali jsme spolu až do onoho nemastného neslaného konce.Vždy, když mě stíhali policisté, jsem mohl zajet do garáže k jednomu známému. Za slušný peníz mi vyměnil značku. Tím jsem policisty setřásl. Zvednou telefon a uplatit je bylo možná jednodušší, zato o hodně dražší. A tak jsem plnil spolu s Lassiterem 69 rozmanité úkoly, až jsem se stal pořádným pracháčem. A pak jsem zas během jediné noci o všechno přišel. Umřela mi máma, sestra Francesca se ode mě nakonec odvrátila a vůbec se věci začaly vyvíjet směrem, jež se mi ani trochu nelíbil...

S Vitovou matkou a sestrou se seznámíte hned v úvodu hry (koneckonců, kam jinam by měl Vito prvně po návratu z války zajít). Z této strany jsem čekal trochu větší rozvinutí příběhu, jenže dobrou polovinu hry už o znovu nich neuslyšíte. Pak se jen dozvíte, že to má chudák máti za sebou. S Francescou se potkáte jedinkrát, když za vámi přijde s jistým problémem. Naneštěstí se s ní nerozejdete zrovna v dobrém, čímž veškeré zapojení rodiny do hry prakticky končí. Během hraní mne napadlo, že bych ty dvě ženštiny aspoň někdy navštívil, což, jak jsem zjistil, nepochopitelně možné nebylo. Zvláštní.

Nejvíc času strávíte s průserářem Joem, jehož vtipy a hlášky odlehčují atmosféru. Těšil jsem se na další úkoly, které s ním budu muset splnit, abychom si vydělali. Většinou se neobešly bez střílení — systém krytí z Gears of War, byť zde není dotažený tolik jako ve zmíněné hře, funguje skvěle a akční scény si tak užijete mnohem lépe. Palec nahoru. Při spuštění hry jsem si suverénně zvolil nejtěžší obtížnost. Čekal jsem, že dostanu pořádný výprask, jenže jsem celou hrou prošel prakticky bez zaseknutí. Na lékárničky Mafia 2 nehraje, pozvolné uzdravování převzaté pro změnu z Call od Duty 2 podle mně u všech stříleček obtížnost trochu snižuje. Na maximální hodnotu se vám zdraví po přestřelce nevrátí, doplnit jej lze pitím a jídlem.
V původní Mafii byla policie velmi otravná a reagovala na sebemenší přestupek. Vývojáři vzali rozum do hrsti a v zájmu méně frustrace a více zábavy na straně hráče naprogramovali mnohem benevolentnější umělou inteligenci, která vám nebude působit potíže každých deset vteřin. Palec nahoru.

Vladimír Šimůnek se po složení výborného orchestrálního soundtracku k prvnímu dílu začal věnovat tvorbě hudby k televizním projektům. Náhradník Matúš Široký mne velice zklamal. Určitě si pamatujete na výrazné hlavní hudební téma první Mafie. V druhé Mafii jsem si nevšiml, že by tu nějaké téma bylo. Nevýrazná hudba, zejména ve srovnání s muzikou od Šimůnka, dělá podle mého názoru ostudu. V kontrastu s tím chválím perfektní výběr dobových skladeb.

V 2K Czech si neodpustili do načítacích předělových obrazovek zapracovat citace od Tommyho Angela. Ve světě Mafie 2 se zjevně odehrávala i jednička. Že je tomu opravdu tak, zjistíte v jedné z misí. Nebojte se, o překvapení vás nepřipraví. Ale varuji asi vás, asi budete koukat na drátky.

Ani se nedivím rozporuplným hodnocením Mafie 2. Já osobně jsem si tuto hru užil opravdu hodně, chytlo mne cool prostředí, cool auta, cool muzika. Cool zimní Empire Bay, cool letní Empire Bay. I přes jisté drobnosti, které by hru mohly poslat na ještě vyšší místa, jsou tu na druhou stranu jiné drobnosti, díky kterým se mi Mafia tak skvěle hrála. K těm všem cool věcem si připočítejte vynikající do jisté míry návykovou hratelnost, zmiňované drobnosti dotvářející celkový zážitek a máte před sebou bezvadnou hru, jejíž dohrání trvá tak akorát (pokud po městě nesbíráte stará čísla časopisu Playboy). Žádné zbytečné natahování příběhu. Vtělte se také do role taliána Vita. Těšte se jako já na náplň dalších misí. Možná pak hře odpustíte i příběh jako celek, o kterém pořád platí, že není špatný, spíš jen neoriginální a předvídatelný (jeho jednotlivé části přitom působí docela dobře).

Zkrátka a dobře — Mafia 2 je někdy až neuvěřitelně vypiplaná hra, která vás baví od začátku až do konce. Potřebujete víc?

9/10

Hotmail Wave 4, Gmail a e-mail obecně

2010-08-24T17:23:00.000+02:00

Před pár dny Microsoft uvolnil pro všechny lidi světa novou podobu své e-mailové služby, nazvané Hotmail, která navazuje na sérii programů nazvaných obecně Windows Live Essentials. V této sadě najdete výborný Windows Live Messenger, jehož si musíte okamžitě z různých důvodů zamilovat. Zejména to pak platí o chystané verzi 2011, neboť ta světu počítačových komunikátorů jasně kraluje (kam se hrabe ICQ).

Od doby, kdy tento balík vychází, se s novým vydáním setkáváme zhruba jednou za rok. Ačkoliv má každá aplikace vlastní vnitřní číslo verze, obecně v Redmondu každou generaci označují jako „Wave“. Současná dosluhující „Wave 3“ má být již brzy nahrazena čtvrtou generací programů (Weave 4), které po těch několika letech vypadají skoro až pekelně vymazleně a zasluhují vlastní článek.

Klasické desktopové aplikace doprovází aplikace webové, koneckonců jejich provázání má ve čtvrté vlně nabýt dalšího rozměru. Hotmail provozuje Microsoft úspěšně přes třináct let, tedy od roku 1997, služba však předtím běžela rok nezávisle na Gatesově firmě s datovým úložištěm o velikosti 2MB a pod názvem HoTMaiL. Ve stejném roce, kdy si Bill za 400 milionů dolarů koupil HoTMaiL, Yahoo! získalo za směšných 96 milionů RocketMail. Obě původně nezávislé služby tedy potkal více méně stejný osud — po roce od jejich vzniku byly pohlceny většími podniky. Microsoft soupeří s Yahoo! dlouhých třináct let, obě společnosti patřili k vůbec prvním poskytovatelům neplacených e-mailových schránek určených široké veřejnosti.

Yahoo! Mail je dnes, myslím, ze hry venku. Stávající uživatelé od něj nejspíš neutečou, vzhledem ke zpoplatněným funkcím, leckdy základním, ale najde nové příznivce hůře. Nebo se vám chce platit za přístup přes POP (dobře, v některých zemích jej zadarmo používat můžete, u nás ale ne), který dokonce i Microsoft ve Weave 3 uvolnil zdarma? Zdá se až neuvěřitelné, že se bývalí průkopníci e-mailové komunikace tak pomalu — pokud vůbec — přizpůsobují změnám na trhu.

Začátek roku 2004 se zapsal zlatým písmem do dějin e-mailu, neboť do hry vstoupil čerstvý hráč a rozhýbal stojaté vody. Google se svým Gmailem, tehdy dosažitelným pouze prostřednictvím pozvánek, nabídl schránku o velikosti 1GB! Mimochodem, tato velikost by mi do dnešního dne stačila a vyžil bych s ní pravděpodobně ještě několik dalších let.

Pokud se vám to nezdá mnoho, vězte, že v reakci na Google zaznamenal Yahoo! Mail v červnu 2004 nárůst kapacity ze 4MB na 100MB, v prosinci téhož roku poskočil na 250MB. Stejné velikosti jako Gmail, tedy 1GB, dosáhlo Yahoo! Mail jeden rok po představení Gmailu (nacházíme se v dubnu 2005 a pro jistotu ještě zdůrazňuji, že hovořím o neplaceném e-mailu, za poplatek Yahoo! nabízelo 2GB schránku), který tou dobou zrovna zvedl kapacitu na 2GB s tím, že velikost úložiště od té doby neustále konstantě narůstá.

Jak už to u Microsoftu bývá, opět se ukázal být tím, kdo je o krok zpět za konkurencí a svými činy ji pouze dohání. Z opravdu srandovních 2MB (pokud se nepletu, dokonce i Seznam měl tou dobou více) uživatelům Hotmailu v červnu 2004 nabídl schránku o kapacitě 250MB. A jestliže v roce 2007 vyrukoval s obrovskou 5GB schránkou, Yahoo! se ve stejné době odhodlalo k poslednímu kroku – začalo pro elektronickou poštu poskytovat neomezené úložiště.

Nechci se zabývat tím, že „neomezené“ vlastně vůbec není neomezené, a že se jedná pouze o reklamní tah. Buď jak buď, jakmile dáte svým uživatelům tu takzvanou neomezenou kapacitu, nemůžete už nikam dál postupovat. Maximálně se snažíte ohromit tím, jak velkou přílohu lze spolu s e-mailem poslat, rozumní lidé však dávno vědí, že na posílání (větších) souborů lépe poslouží služby k tomu určené. Nepříjemný zlozvyk, kdy vám někteří jedinci každý den bombardují schránku fotografiemi a videi, se naneštěstí vymýtit nedaří. Vám ale nic nebrání tyto zprávy i s objemnými přílohami mazat a šetřit tak váš prostor na discích poskytovatele webmailu. Něco jiného představují dokumenty, které vám třeba přijdou od kolegů ze zaměstnání. Takový dokument naopak nemá cenu zbytečně dávat do rukou jiné služby, protože se ve vaší schránce neztratí, pěkně si ho označíte štítkem a vzhledem k jeho velikosti opravdu nemusíte litovat zabraného místa.

Souboj o uživatele dnes probíhá na jiných frontách. Důležité jsou funkce a vzhled webmailu. Nejde přitom jen o to, jak webové rozhraní vypadá, ale jaké technologie používá. Gmail snad jako první začal používat AJAX, mezi jehož hlavní výhody patří jedna hezká věc – stránku nemusíte obnovovat, obsah vytvořený v AJAXu je schopný se sám zaktualizovat. Takže zatímco v Seznam E-mailu opotřebováváte pravé tlačítko myši klikáním na tlačítko „Obnovit“, v inteligentních webmailech se vám nová pošta zobrazí automaticky.

Obloukem se dostávám k tomu, na co jsem si chtěl původně zanadávat. Balík desktopových aplikací Windows Live Essentials Wave 4 se možná nachází ve fázi beta, Hotmail ho ale trochu předběhl a poměrně nedávno zpřístupnil všem uživatelům novou generaci e-mailu podle Microsoftu (s neomezeným prostorem pro zprávy... sem by měl přijít nějaký smajlík, řekl bych). Chlubí se mnohými vylepšeními a na oficiální stránce se několikrát srovnává s Gmailem, s nikým jiným ne (!). Inovovaným uživatelským prostředím se holedbá také.

Ačkoliv jsem novému Hotmailu dal ode dne uvedení několik šancí, vždy jsem byl po pár vteřinách značně znechucen. Takhle neintuitivní prostředí mohou vymyslet jedině v Microsoftu. Co na tom, že jsou mnohé nové funkce fajn, byť s nimi Google a jiní přišli již dávno a Steve Ballmer se z teprve nich teď úžasem staví na hlavu. O to mi nejde.

Microsoftu jde dle mého pozorování sebezlepšování. První uvedení produktu obecně s sebou obvykle nese nešvary, jako například nedořešené ovládání a malé množství funkcí. Za pár let ovšem vývojáři onen produkt natolik vyladí, že jej všichni uznávají (případ Microsoftu). Redmondský gigant bohužel málokdy přijde s vlastním nápadem, ať už mluvíme o funkcích, nebo o ovládání. U mnoha věcí se inspiroval u Applu, případně jinde. Líbit se nám to nemusí, ale i z oceňovaných a oblíbených Windows 7 jde cítit „inspirace“ Macintoshem na sto honů.

V případě Hotmailu se ale vývojový tým moc nepoučil, protože naprosto pitomé neintuitivní uživatelské rozhraní se nedá s mým favoritem, Gmailem, ani omylem srovnat. Když poprvé vstoupíte do Gmailu, není tu nic k nepochopení. Účel všech funkcí je jasný prakticky ihned, rozložení ovládacích prvků vypadá od začátku logicky. I proto se nezdráhám přirovnat Google k již zmíněnému Applu, kde si na nedostatek intuitivnosti nemůžete stěžovat.

AJAX sice konečně před nějakou dobou objevili i v Redmondu, nevyužívají jej ale tak, jak by mohli. Potenciál tu skutečně je. Pokuste si projít všechna nastavení a budete skřípat zuby. Zbytečně rozkouskované na tisíc stránek - a bez AJAXu.

Na této stránce se Hotmail srovnává s Gmailem. Jeden z hlavních taháků má být snadné oddělení nejen spamu od důležité pošty, ale i zbytečných zpráv typu elektronické reklamní letáky, které vám e-shopy často začnou zasílat po první objednávce, aniž by se vás na to zeptaly. Microsoft má v ruce možná aktuálně pro běžné uživatele jednodušší řešení filtrování (stačí označit reklamní e-maily označit a klepnout na příslušné tlačítko a voila - máte hotový fitr), s filtry v Gmailu ale můžete mnohem lépe pracovat a spravovat je. Navíc mám takové neblahé tušení, že budou lidé zmatení, co že to má být ten „junk mail“ - sotva si zvykli na pojem spam, že.

Další položka hlásá, že můžete poslat až 10GB dat aniž byste příjemci zaneřádili doručenou poštu. Zde se samozřejmě jedná o napojení na službu SkyDrive. Uvedené řešení se mi vlastně docela líbí, protože překonává popisovaný problém s přílohami.

Interakce s různými webovými službami není špatná, přestože bych ji označil jako podvod. Nejspíš teď vůbec nebudete vědět, o čem to vlastně mluvím, takže se nejdřív koukněte na doprovodné video u položky „See and interact with other online services directly from your inbox“. Možná jsem to špatně pochopil, ale když není můj provozovatel webmailu partner s některou stránkou, tak tím pádem nemohu dostávat takové e-maily, které lze vyřídit přímo v doručené poště? Pokud na Hotmail dostanu z LinkedIn stejnou zprávu jako na Gmail, je všechno v pořádku. Jestli ale uživatel Hotmailu dostane zprávu poupravenou tak, aby ji mohl vyřídit, aniž by doručenou poštu opustil, jsem taktikou uplácení opravdu znechucen. Takže doufám, že mu zbytečně nekřivdím.

S velkou slávou Microsoft dodělal jakousi konkurenci pro zaběhnuté Dokumenty Google... a po vzoru Googlu ji integroval přímo do své e-mailové služby. A v další, již čtvrté videoukázce, se pustil do Gmailu. Že v něm prý neodešlete powerpointovou prezentaci větší než 25MB. Další kritiku schytal za to, že v něm nelze upravit prezentaci ve formátu PPTX. PPT ano, ale ne tak dokonale jako v Hotmailu. Dále kritika vyzdvihla, jak krásně umí tyto prezentace Hotmail přehrát. Takže... ještě aby ne, když právě Microsoft s těmito proprietárními formáty přišel! Jak pak chce, aby s nimi někdo mohl rozumně pracovat? To by nejdřív musel uvolnit specifikace, cože se, myslím, stalo, přesto jsou tyto formáty velmi problémové a – dalo by se říct – tabu. Samozřejmě, že produkt od jedná firmy umí spolupracovat s jiným produktem od stejné firmy. Ostatní mají situaci značně ztíženou. A Microsoft nepochopil další věc — máme tu Dokumenty Google, kde si takovou prezentaci mohu vytvořit a jeho uzavřený formát PPT tím pádem vůbec NEPOTŘEBUJI! A když tuto fajnovou online kancelář používáte pro vytváření prezentací, najednou vám dojde, jak jsou přechody mezi snímky a další eye-candy efekty zbytečným prvkem odvádějícím pozornost od toho nejdůležitějšího — od obsahu. A to jsem ještě nezmínil výtečnou spolupráci, kdy více lidí může upravovat jeden dokument/prezentaci/cokoliv klidně najednou. Zkrátka Gmail + Dokumenty Google se mi zdá jako mnohem mocnější spojení. Mimochodem, Microsofte, a umíš upravit dokumenty v OTEVŘENÉM formátu OpenDocument Format...?

Na porovnávacích stránkách najdete pod videi ještě tuto tabulku:

Srovnání Hotmailu Wave 4 s Gmailem; zdroj: Microsoft

Jak sami vidíte, jakožto uživatel Gmailu o nic nepřicházím. Neomezená velikost schránky mne netrápí, stejně je to jen marketingový krasožvást, protože limit v Hotmailu existuje, jen je posazený na vysokou hodnotu, kterou pak Microsoft skryl a začal šířit pověsti o nikdy nekončící kapacitě. Moje schránka kontinuálně roste, čili je svým způsobem také vlastně neomezená. A objem narůstá vcelku rychle, rozhodně ji nezaplňuji rychleji. Velikost přílohy až 50MB sice překonává 25MB v Gmailu, protože jsem rozumný člověk, nesnažím se ostatním zaneřádit schránku. To znamená, že přílohy používám jen vzácně, když se to hodí. A při těchto příležitostech mi aktuální limit stačí více než bohatě. Z vlastních zkušeností si dovolím usoudit, že komu nestačí limit 25MB, tomu většinou nebude stačit ani 50MB. Třetí kolonka už je jiné kafe — 10GB prostoru pro ukládáni obsahu, který si příjemce stáhne přímo ze SkyDrive, obsahu, jež nebude zaplňovat jeho schránku. Výtečné. Jedno z mála pozitiv, které by pro mne případné používání Hotmailu představovalo.

V Gmailu často kritizované seskupování zpráv do konverzací, respektive nemožnost jej vypnout, přichází i do Microsoftího webmailu. Tam jej ale vypnout můžete. Bod pro Redmond (alespoň pro ty, kdo seskupování zrovna nemilují). K životu znovu přivedený chat má oproti Googlově řešení nevýhodu — historie se do schránky neukládá. Koukněte se na další položky - žádná kolonka neříká, že by mi Hotmail ve srovnání s Gmailem dával něco navíc. Kdybych chtěl být na Microsoft hodně zlý, tak bych k tomu všemu dodal, že některé funkce srovnávané s konkurentem patří k novinkám, zatímco vývojáři v Googlu s nimi přišli již před lety.

Podobné to je s antispamovým filrem. V Redmondu jej nazvali SmartSceen a teď se na promo materiálech tváří, jako kdyby takový filtr vynalezli. V představovacím videu a na oficiálních stránkách hlásají zbavte se otravného spamu. K ilustraci slouží obrázek schránky plné spamu. „Také vás trápí nevyžádaná pošta?“ Pak asi patříte k uživatelům Hotmailu, dodávám já. Spam mě trápil na Seznamu, před pěti lety, v roce 2005, jsem si díky pozvánce od Buchtiče (díky moc!) založil e-mailový účet u Googlu. A od té doby spam neznám. Tečka. Je až podivuhodné, že když Microsoft konečně udělá pokrok v boji se spamem – tolik let po ostatních – tak se přitom tváří, jako kdyby jiní umění boje s nenáviděným nepřítelem neovládali. Výtečně, Microsofte, výtečně. Uf...

Na závěr bych rád uvedl na pravou míru moji z textu vyplývající zášť proti Hotmailu. Není pravda, že bych ho nenáviděl, skutečně ne. Uznávám, že také zejména čtvrtá vlna umí pár věcí. Největší překážku pro mne představovalo neintuitivní uživatelské prostředí, kde se navíc používá zbytečně málo AJAXu.

Já a Princ dvojí krve

2009-07-26T21:25:00.011+02:00

Dnes jsem se konečně dokopal zajet do Prahy navštívit nějaké to lepší kino. Jasnou volbou byl Harry Potter.

Fénixův řád jsem viděl až po nějaké době od premiéry. Samozřejmě na žádném velkém plátně, nýbrž na mém skromném LCD. Po otřesném čtvrtém díle jsem již od této filmové série nic moc nečekal, Alfonso Cuaron byl pryč a Řád měl natáčet nějaký (tehdy neznámý) typoň David Yates. O to více jsem byl potěšen a jako velký fanoušek knih jsem ocenil dobře vyvedený převod knihy na film. Fénixův řád mně dokonce nadchl natolik, že se natrvalo zařadil do mého žebříku nejlepších filmů všech dob (i když uznávám, že to není tak úplně objektivní).

Yates osekal příběh až na úplnou kostru a protlačil do filmu litry emocí. Ve výsledku jste se tak neměli čas ani na minutku nudit. Velké finále na Ministerstvu dokázalo pěkně člověku rozproudit adrenalin v těle a bitka Brumbál versus Voldemort prostě vypadá úžasně. A smrt Siriuse nenechala člověka jen tak klidným.

Varování, následující text obsahuje spoilery (cože je problém, pokud jste nečetli knihu)!

Princ dvojí krve pokračuje v krasojízdě. Alespoň to tak vypadá hned na začátku - Smrtijedy nikdo nedrží na uzdě, takže zkrátka dělají bordel. Nakonec vyplení i Příčnou ulici. Pak nastupuje (záměrně neříkám bohužel) velmi příjemná konverzační část, která vlastně trvá až do konce. Vyjma momentu, kdy se Belatrix objeví u Weasleyových.

Připomeňme si tedy dvě důležité věci: konverzace a emoce. Nemá cenu si nic nalhávat, většina filmu se prostě prokecá. Na rozdíl od FŘ, kde se pořád dělo něco zajímavého se zde neřeší nic moc. Celou tu dobu ale Yates nezapomíná na ony proklamované emoce. A na atmosféru. Z celého světa prostě cítíte, že "něco je tam venku" a "smrt může přijít odkudkoliv".

Nezanedbatelná část filmu nicméně rozplétá romantické dějové linky mezi hlavními hrdiny. Hermiona se zabouchne do Rona, Harry zase do Ginny. Mně osobně už to časem začalo nudit (přeci jen má PDK dvě a půl hodiny). Byl jsem natěšen na finále, že se konečně začne něco dít. Bohužel se mi zdálo až příliš odbyté (dle mého názoru za tím ale lze sledovat jistou vypočítavost). Smrtijedi totiž nerozsekají hrad na kousky, pouze zabijí Brumbála a utečou.

A i když by teoreticky měla Brumbálova smrt zamávat s člověkem daleko více než když umřel Sirius, nestalo se tak. A to ještě jednou podotýkám, že můj zážitek z PDK byl znásoben díky obrovskému plátnu a kvalitnímu ozvučení. Přesto u mne vede FŘ.

PDK zastává takovou nevděčnou roli - skládají se v něm poslední střípky příběhu, aby mohlo začít velké finále. A to ono jistě bude. V každém případě nejde o špatný film, naopak. Jen zážitek z něj je jiný než z předchozího dílu. A to přece není špatně!Jen byste se na to měli připravit, protože jinak vás můžete Harry Potter hodně zklamat.

Snad jsem nezapomněl na nic důležitého, takže přejděme k jedné z mých nejoblíbenějších složek filmů - k hudbě. Score podruhé zkomponoval Nicholas Hooper a velmi pomáhá dotvářet atmosféru. Nejspíš by to bez něj vůbec nefungovalo.

Opravdu se mi líbilo ztvárnění profesora Křiklana. Jako pokaždé musím také pochválit Alana Rickmana aka Snapea. Celkově ze sebe snad všichni herci vydávají maximum. Nevím, jak to Yates udělal, ale i Emma je tentokrát jako herečka velmi snesitelná.

Toť mé první dojmy... sepsané narychlo ;-)

PS: Asi byste se divili, jaký je problém najít Potra s titulky. V jednom jediném Palace Cinemas - a že jich v Praze pár je - jsme nakonec uspěli. Zbytku kin vládne dabing :-(

Sunshine

2009-01-01T23:03:00.004+01:00

Vážení, mise na záchranu lidstva nebyla nikdy ztvárněna lépe! Ze Sunshine to sálá, a to tak, že vás spálí na popel, neoddychnete si ani na malou chviličku. Od začátku až do konce se budete potit. Společně se skončením titulků, originálně doplněných o trailer, dostanete velkou chuť zažít to znovu. Výborní herci, atmosféra, vizuály. Prostě všechno.

Když už jsem se dostal k psaní (jestli se tak dá nazvat pár vět vypocených v extázi), chtěl bych vám popřát hnusný a zmrvený nový rok 2009! Ať je ještě hnusnější, než ten předchozí!

Sunshine se tak stal letos druhým filmem, co už jsem stihnul zkouknout - předcházely Eastern Promises od Davida Cronenberga. A jak na Nový rok, tak po celý rok ...doufám ;-) Což znamená, že nesmím ani okem zahlédnout ty hrůzy, každý den dávají v televizi. Vzhledem k tomu, že se svým časem nechci nějak zbytečně plýtvat to snad nebude problém.

Pokud se nemýlím, tak nás v létě čekají Transformers 2, takže už aby to tu bylo...

Debil

2008-11-28T18:34:00.001+01:00

To opravdu je, není-liž pravda :-)

BSG - Promo druhé poloviny 4. série

2008-11-21T22:15:00.001+01:00

Tohle jsem si nemohl odpustit - Adama tam vypadá jako nějaký ultimátní terminátor :-D

Film "Život není krásný" vyšel

2008-11-18T16:09:00.003+01:00

Ano, i já jsem již viděl těch 30 minut neustálého násilí a vulgárních hlášek. V tuto chvíli k tomu nemám moc co říct. Jen: stahujte či streamujte, je to docela sranda.

Jak skončila modrá nadvláda

2008-11-10T21:18:00.007+01:00

9. listopadu 2004 to všechno začalo. Pouhých pár týdnů před touto událostí jsem se k odboji přidal také. Tehdy byl nastolen tvrdý totalitní režim, ze všech stran se na nás šklebilo velké modré "E", v pozadí elegantní muž s penězi přetékajícími z jeho bankovních kont. Éčko brzdilo, zastavilo vývoj. Spoustě lidí už to připadalo normální, dokonce ho hájili. Naštěstí měla doba temna skončit.

9. listopadu poprvé Zemi polechtaly příjemné, oranžové paprsky. Vnesly do našich životů nepoznané světlo. Konečně jsme prozřeli, objevili něco nového. Konečně se mohl projevit náš nespoutaný duch, hýřící barvami, neznalý stereotypu. Chudou atmosfétu nasytily nádherné obrazy a melodie, útlak se vytratil. Najednou se po těch letech otevřeli zcela nové možnosti, soupeřící mezi sebou a ucházející se o naši přízeň.

Někteří z nás však zůstali pohlceni temnotou. Světlo je děsilo, tápali v něm, zamítli ho. Příliš si zvykli na tmu. Ale nejsou zatracení na pořád.

Za ty čtyři roky jsme dokázali nemožné. Uběhli jsme dlouhou trať. Svět se stal lepším místem. I díky nám dokonce temnota začala měnit svou tvář. Nikdo již nepozná otroctví. Žijeme ve svobodném světě, kde si můžeme dělat, co se vám zlíbí. A těch možností máme opravdu požehnaně.

Teď bych se vám chtěl omluvit za mé výplody. Prostě se mi chtělo trochu zaexperimentovat.

Nuže, co že jsem tím chtěl říci? Onoho listopadového dne vyšel Firefox 1.0. Zdá se mi to ale jako daleko delší doba... A paradoxně tím začala druhá válka. Naštěstí jen mezi prohlížeči. Prý, že válka nemůže být pro lidi dobrá ;-)

Under Barack Obama

2008-11-10T18:46:00.001+01:00

thx to Martin Světlík

Jak jsem tunil Fast Dial

2008-11-10T15:49:00.006+01:00

Tuning - Fast Dial (Firefox), originally uploaded by PetrTwo.

Bohužel některé položky vyčnívají, neexistují k nim loga (kupodivu).

Update: Tak už jsem si splašil provizorní obrázek k CzechComputer.

Dual Layer poprvé

2008-11-03T21:00:00.003+01:00

Jedna z dovedností, které mé vypalovačky zvládají, byla konečně pokořena. Potřeba dvouvrstvých DVD byla stále větší, vzhledem k ceně se však vyplatilo koupit si více standardních médií a data rozdělit.

Dnes jsem se dozvěděl, že cena klesla na 27 Kč, což je docela přijatelné. Data se (bohužel) dala vypalovat maximálně 8x, za 20 minut bylo hotovo.

Co byste neukradli?

2008-11-03T15:38:00.002+01:00

Prince of Awesome

2008-11-02T18:43:00.001+01:00

Gears of War 2 Launch Trailer

2008-10-29T21:14:00.001+01:00

Sakryš, proč jen se téhle zběsilé akce nedočkáme na PC? Doufám, že se stane zázrak.

Windows 7 - Taskbar Video Demonstration

2008-10-29T10:43:00.001+01:00

Život Není Krasný Film - Trailer

2008-10-28T15:52:00.001+01:00

Dort "18"

2008-10-19T09:15:00.003+02:00

Dort "18", originally uploaded by PetrTwo.

Devítiletý Vojta má nejdelší vlasy v Česku

2008-09-17T21:22:00.001+02:00

Králíky a jejich největší ostuda (?)

Call of Duty 6 (aneb tohle už není vtipné)

2008-09-16T17:56:00.008+02:00

Dnes jsem si přečetl zprávu, podle které vývojáři z Infinity Ward dělají na další, tentokráte již šesté hře ze série Call of Duty.

Pokud jste o IW ještě neslyšeli (což je nepravděpodobné) vězte, že se sebou mají kousky jako Call of Duty, Call of Duty 2 nebo Call of Duty 4. Opravdu široká škála her, což?! Abych jim nekřivdil - ještě před vznikem tohoto studia část lidí pracovala na výborném kousku Medal of Honor: Allied Assault (ano, dnes tato série také čítá nepřiměřený počet her, ovšem právě od MoHAA nevyšlo nic opravdu vynikajícího, resp. inovativního). A že jsem přeskočil třetí a pátý díl? Ten vyvíjí jiné vývojářské studio, které pravděpodobně udělá sedmičku, zatímco IW bude kuchtit osmičku.

Na rozdíl od CoD se poslední díl MoH Airborne stále odehrával v maximálně vyčpělém prostředí 2. světové války, zatímco CoD 4 se alespoň pokusila o obměnu prostředí. Ne, že by to jinak nebyla takřka identická kopie CoD 2. Když už momentální tvůrci MoH opožděně zareagují a ohlásí nové prostředí pro dalšího Medala a my si alespoň trochu ulevíme, vyleze na svět informace o CoD 5, které se má odehrávat... překvapení... za 2. světové. A k dovršení všeho zlého další nám ohlásí další pokračování? To už si snad dělají srandu?

PS: Snad jste se v tom velkém sledu zkratek a názvů neztratili ;-)
PPS: A to se raději nezmiňuji o Need for Speed a samozřejmě dalších...

Zhodnocení záchodů na Moravské Krčmě

2008-08-18T14:00:00.005+02:00

Malý dodatek k návštěvě krčmy (tvorba takového hodnotícího dokumentu mne docela nadchla, takže se v budoucnu můžete těšit na další záchodové zážitky :-).

Název podniku: Moravská Krčma
Obec: Dolní Morava

Slovní hodnocení: Na pánech lze najít několik pisoárů a dvě normální porcelánové mísy. Nad pisoáry visela cedulka "nepoužívat" (nebo "mimo provoz"), takže jsme se rozhodli použít kabinky. Záchod v jedné z nich nesplachoval, což bylo ovšem pouze vyvrcholení celého otřesného zážitku. Všechno - od porcelánu po kachličky - bylo odporně špinavé. Kladně hodnotím zápach, nešlo o nic hrozného (však kdo by šel dobrovolně smrdět na takových záchod), což bude klad jediný. Za imbecilní nápad pokusit se umýt si ruce si doteď rvu kůži z těla - sáhnout na kohoutek mi sice nepřivodilo žloutenku typu "Z", ovšem velkým problémem byly papírové ubrousky. Hned po utření totiž ucítíte jak, se vám z vašich pěstěných ručiček line smrad, který by porazil i ruskou tankovou rotu. Fuj, ještě dnes to cítím...

Komfort: -111%
Teplota: V zásadě přijatelná
Zápach: V normě
Papír: Měl jsem zrovna jiné myšlenky, takže jsem to nezkoumal
Cena za použití: Zdarma

Celkové zhodnocení: Záchody zde patří k tomu nejhoršímu, co se v posledních letech urodilo. Pouze jediná funkční mísa, na kterou by se nejspíš neposadil ani podprůměrný člen romské komunity. Navíc bez pořádné možnosti namočit ruce do Sava (což doporučuji posléze udělat doma, i když jste se tam ničeho nedotkli). Po návštěvě odejdete nejspíše namočení do vlastních zvratek a noční záchodová můra vás bude trápit ještě pěkně dlouho. Pokud byste se ovšem chtěli někoho zbavit, tak tady to máte levně, rychle a efektivně.

Jak se Růža13 bál vypůjčit si Kofola krígl

2008-08-18T10:49:00.002+02:00

V sobotu, 16. srpna, jsme byli s Růžou domluvení, že se sejdeme. Po asi půl hodině telefonátů a několika desítkách SMSek (jasně, že přeháním, ale jen malinko ;-) se nám to podařilo dát dohromady. Jaké bylo mé překvapení, že z několika růžových kamarádů vylezl solidní počet lidí - tři auta byla přeplněna. Vzal jsem s sebou ještě indie Karlose a masového Máru a namačkaní v Escortu vyrazili vstříc nejisté budoucnosti - naše cesta totiž končila na Moravské krčmě. Všichni chtěli pizzu, v hospodě měli však jen tři (pak kuchař jedno těsto zmrvil, takže vlastně dvě). Chtěli jsme také tiramisu, měli však jen čtyři. Tak jsem si alespoň chtěl vzít Kofola krígl na památku, bohužel jsem ho neměl kam dát. Růža se bál, jeho kolega mne za to skoro pohlavkoval. Posezení se nicméně docela vydařilo... blabla... na vykecávání se do podrobností nemám chuť, koneckonců vždyť to znáte :-) Fotky snad budou brzo.

Kruhy v obilí na Králicku

2008-07-29T09:11:00.002+02:00

Artex 2008

2008-07-20T19:18:00.004+02:00

Letos opět jako v minulých letech u nás v Králíkách proběhl hudební festival Artex. V odpoledni začali různé kapely vyhrávat. Pro mě osobně, jakožto uměleckého barbara, bylo daleko zajímavější malování obrazů, což byla tradiční vedlejšího činnost (většinou studenti místní ZUŠ, popřípadě jiné úkazy :-). Již od brzkého odpoledne jsem s kamarádem Tomášem, dalším totálním barbarem, kecal do malování další kamarádce - Míše.

Veledílo, na kterém jsme se my dva barbaři podíleli mikroskopickou měrou, Tomáš následující den naprosto vážně na dražbě koupil za 1000 Kč (já jsem byl fakt bez peněz, ale příští rok... ;-), čímž z něj udělal nejdražší obraz aukce. Mimochodem se jednalo o největší příhoz - z pěti set o další pětikilo (standardní příhoz měl hodnotu závratných 50 Kč). Co se mě týče, koupil jsem za stovku ve druhém kole aukce obraz, který mi připomněl současný styl Coldplay.

Jinak mě hudební složka festivalu, ač to mělo být to hlavní, moc nezaujala. Po několika písničkách od Laury a jejích tygrů jsem se musel vypařit, protože můj sluch na opravdu nadstandardní kravál nereagoval příliš dobře (start letadla hadra ;-). Ovšem na domácím vlašském salátu, který jsem si tam přinesl na piknik, jsem si pochutnal.

Mumie & olympiáda

2008-07-05T16:27:00.001+02:00

Coldplay: Viva la Vida or Death and All His Friends

2008-06-26T14:02:00.003+02:00

Čtvrté album, ze kterého na první poslech pocítíte změnu. Ze začátku se (opět) nemusí zdát nic moc, s každým dalším poslechem se však do něj budete zamilovávat a obdivovat jeho genialitu. Nové album doporučuji všemi deseti.

Kvalitní výlet s Růžou13 po Králickém okolí

2008-06-24T19:35:00.007+02:00

Nebyl by to Růža13, aby mě nevytrhl takřka přímo od oběda (resp. oběd od mých úst). Mobil začal vesele vyhrávat melodii, made by Siemens, oznamující příchod nové zprávy.

"Jdeš na Boudu?"

>"Jo."

Po příjezdu na Suchý vrch, který jsme zvolili za výchozí bod, nás přivítal místní muší gang. Rozhodli jsme se nakonec vylézt na rozhlednu (bylo to mírové území, mouchy si tam nedovolily poletovat). Já osobně jsem po těch letech, čekal hezký výhled. Bohužel nám počasí moc nepřálo, takže jsem musel uznat, že to stálo pěkně za prd ;-)

K Boudě jsme dorazili mírně upocení, po prozkoumání místních WC budek (které jsme nakonec raději nepoužili) jsme to trochu zalomili na náznaku normální trávy. Prohlídky jsme se dočkali; za necelou stovku nám pan průvodce poskytl možnost projít velmi svižným tempem po tvrzi. A abych nezapomněl - asi tak 30 vět výkladu (dohromady). Za takovou stručnost by se nemuselo stydět ani několikaleté dítě ;-)

Při prohlídce jsem však zaznamenal daleko větší problém - vzhledem k teplotě asi 4°C totiž kraťasy a tričko (a sandále) nebylo tím správným oblečením. Se stejným úsměvem, s jakým jsem do podzemních chodeb Boudy vlezl, jsem také vyšel - ovšem pouze proto, že mi jaksi zamrzly svaly ovládající mimiku. Venku jsem zjistil, že mám v sandálech vodu, kterou jsem tam dole musel nabrat aniž bych si toho všiml (ačkoliv nějaké cáknutí jsem zaslechl).

Terorizováni muším gangem (vlastně jich bylo víc, území měli rozdělené, pokaždé nás pronásledoval jiný roj) jsme ještě navštívili převrácený bunkr (resp. řopík), nedobudovaný řopík a kdoví jaké další ještě.

Návratu do auta jsme se opravdu báli - naposledy totiž bylo dokonale pokryté muším obyvatelstvem, vzhledem k počtu nejspíše z širokého okolí. Dnes, jak jsme si mysleli, byl šťastný den. (Procpat se přes tunu much do auta není dost dobře možné bez trvalých následků. A ne, mouchy opravdu nejsou moc chutné.) Skutečnost nicméně vyšla na povrch o pár desítek metrů dále, kde jsme potkali jakéhosi odvážlivce, jehož propocené tílko přitahovalo mouchy jako magnet.

Audiosurf aneb jak jsem se začal nesnášet šedé kostky

2008-04-21T09:34:00.002+02:00

...vybírám song a spouštím hru. Pomalý rozjezd vybrané písničky se odráží na zdlouhavém počátečním stoupání. A pak již rozjezd z kopce na divokých vlnách rockové skladby...

Pokud se v současné době nějakým hrám opravdu daří, pak se jedná tzv. causual hry - tedy gamesy, které dobře pobaví takřka všechny lidi bez rozdílu věku. Co se Audiosurfu týče, opět tvůrce zrealizoval jednoduchý nápad - se vznášedlem jezdíte po dráze z bodu "a" do bodu "b" a sbíráte přitom barevné kostky, přičemž čím více kostek (stejné barvy) najednou seberete, tím dostanete lepší bodové ohodnocení. Trať hra profiluje speciálně podle každé písničky, takže byste nikdy neměli narazit na dvě stejné. Sbírání kostek se liší v několika módech, které jsou rozděleny do třech kategorií podle obtížnosti.

Takže stačí vybrat mód, vašeho oblíbeného interpreta a jede se! Dále pouze ovládáte vznášedlo myší doleva či doprava. Jen pozor na šedé kostky. Pokud nějakou omylem přiberete, resetuje se počítání bodů za sběr "správných" kostek a hlavně na konci nedostanete bonus. A na bonusech závisí vaše výsledné skóre, protože navýšení původních 40k bodů například o 11% za to docela stojí.

Z grafického hlediska bych Audiosurfu nic moc nevytýkal. Možná by si ale mohl odpustit bungee jumping s frameratem.

K distribuci hry bych neměl zapomenout zmínit, že tu vlastně máme další z projektů dokazujících úspěšnost systému Steam, přes který lze hru zakoupit. Možná to bude někdo brát jako mínus, ale na druhou stranu si gamesy zakoupené na Steamu lze vždy stáhnout ( i když kompletně přeinstalujete systém) a není tudíž potřeba ani instalační médium, u něhož riskujete trvalé a nevratné poškození. V tuhle chvíli by snad mohli více protestovat už jen uživatelé internetu omezeného FUP (což ale zrušilo i O₂).

Co říci závěrem? Geniální hra za 10 dolarů. Opět jednoduchý nápad, který tvůrce dobře prodal. Cena není nijak závratná, zábavy nabízí mnoho hodin. A to se jednoduše vyplatí.

Jak mne záložky přepraly

2008-04-12T16:57:00.006+02:00

Dnes mi nějak začaly přerůstat přes hlavu mé nepostradatelné záložky ve Firefoxu. Svým počtem se blíží půl tisíce kouskům. A přitom to všechno začalo tak nevinně. V roce 2002 tuším. Tenkrát jsem začal s Internet Explorerem 6 poprvé prozkoumávat vody internetu. Dodnes si pamatuji, že jednou z prvních stránek přidaných do "Oblíbených položek" byla sekce o mé oblíbené Operaci Flashpoint na Tiscali Games. Dnes tato stránka stále již neexistuje, pouze do nedávna (kdy se nicméně nacházela ve stavu jednoročního intervalu aktualizací). Kdepak, tuto záložku neobětuji ;-)

V roce 2004 přišel Firefox, naproti kterému se mi ten současný dnes záložkami přímo dusí. Obávám se, že je na čase něco s tím udělat - takovou liposukci prohlížeče :D

How I Met Your Mother vs. Přátelé

2008-03-26T17:32:00.002+01:00

Opravdu populární seriál, který často bývá vyzdvihován nad svůj vzor - legendární sitcom Přátelé. Stejný koncept. Dokonce i režisérka z Přátel. Pouze se to celé netočí kolem šesti, nýbrž pěti dospělých lidí. Místo kavárny na hlavní třídě trochu zastrčený bar. Dále si tvůrci vystačí s de facto se dvěma dalšími byty. Dokonce i charaktery hlavních postav by se občas daly trochu vypozorovat.

A ačkoliv by se mohlo zdát, že se díváte na stejný seriál, není tomu tak.

Za deset let vysílání již Přátelé snad už vyčerpali všechny možné i nemožné vtipy i vtipné situace - koneckonců co by se mohlo jiného stát jiného podobně stavěné partě, navíc opět v New Yorku. Myslel jsem si. Ne, že by to nebyla úplně pravda - hlavní postavy z obou seriálů zastihujeme ve stejném věku (okolo 30-ti let), tudíž řeší stejné problémy.

Od Přátel se HIMYM liší stylem vyprávění. Na příběh se klade - alespoň na první pohled - větší důraz, epizody se sestávají z více menších příběhů. Typickým jevem je "návrat do minulosti", kdy se nejprve divák dozví, co se právě děje. Teprve poté dostane možnost nahlédnout zpět v čase a zjistit, co způsobilo situaci, v níž se parta nachází.

Každá epizoda obvykle začíná v roce 2030, kdy hlavní protagonista Ted Mosby začne svým dětem vyprávět svůj příběh - který se děje právě nyní, v současnosti. Každých dvacet minut se vám dostává hlášek, vtipných situací i hezky vyprávěného příběhu. A musím říct, že tento seriál nabírá velice solidně na obrátkách. První řada byla fajn, druhá lepší a třetí, ještě roztočená... legendární. Opravdu.

To se ovšem dostáváme do přímého srovnání se zmiňovanými Přáteli. Minimálně z počátku jsem ne zcela chápal ty ultra nadšené komentáře, nejen uživatelů CSFD.

Ono je těžké srovnávat dva obdobné seriály, když ten první udělal ještě před příchodem toho druhého do světa díru o tak nehorázné velikosti. Navíc Přátelé dostali do vínku excelentní český dabing, který přeci jenom udělá hodně (pokud se takto povede). Pokud ovládáte angličtinu více než na úrovni, tak problém "nemám-ultrakůl-český-dabing" zaniká. Přesto - v HIMYM se používá daleko více jmen a názvů lidí a věcí o kterých tu my, v České republice většinou nemáme potuchy. Takže často ani nemůžete chápat smích diváků ve studiu. No a ani Přátelé nebyli u všech hned oblíbení - mnoho lidí si je oblíbilo až v jejich vrcholných sezónách. Což bych řekl, se může stát také u HIMYM.

Každopádně si myslím, že s HIMYM strávíme ještě velice příjemné chvíle.